České dráhy mají zase problémy. Již několik týdnů se přetřásá téma rychlovlaků Pendolino ze všech stran. To je ale jen špička ledovce. Problémů je nepočítaně, jsou dlouhodobé a je velmi obtížné je v současné politické situaci řešit…

Jak je to tedy s onou "špičkou ledovce"? Pendolino, vlajková loď Českých drah. Změna na kterou se dlouho čekalo. Soupravy na úrovni Pendolina zde již měly brázdit koleje několik let. Problémů okolo byla spousta. Nejprve získala zakázku na výrobu deseti rychlovlaků ČKD (s podílem a technologií Siemens). Zakázka byla pro stát výhodná. Téměř devadesát procent součástek a finální montáž souprav se měla vyrábět a provádět u nás. Jednoznačně by to mělo přínos pro celou ČR. A to jak ze sociální, tak ekonomické stránky. Bohužel co čert nechtěl, společnost ČKD po přijetí první miliardy na výrobu rychlovlaků zkrachovala, aniž by vyrobila jediný vagon. Následné výběrové řízení vyhrála italská společnost Alstom. Ta se zavázala za stejných finančních podmínek jako ČKD, dodat sedm souprav. A tím začínají první problémy a celková nevýhodnost zakázky (vč.nejasných smluv). České dráhy se v nadšení z vidiny rychlovlaků, vrhly do nakupování náhradních dílů na soupravy Pendolino. Dodávky vlaků se ale jaksi "poněkud" zdržely "o pár let". Takže ony díly za milióny, které teď leží ve skladech, jsou již s prošlou záruční lhůtou. To prý ale nevadí. Díly jsou špičkové kvality a není tedy důvod k obavám o jejich funkčnost. Ovšem toto prohlášení zní v souvislosti s neustálými problémy vozů Pendolino poněkud nepřesvědčivě…

Nikdo již dnes nepochybuje o tom, že byl nákup "tak trochu" nevýhodný. Navíc se ukazuje to, že se během testování rychlovlaků pozměňovaly bezpečnostní normy, tak aby byl provoz bez problémů schválen a spuštěn. Ten kdo s tímto postupem nesouhlasil a poukazoval na tyto nesrovnalosti a potencionální nebezpečí, byl odejit. Při testech se totiž zjistilo, že při jízdě vlaku vzniká elektromagnetické vlnění, které může negativně ovlivnit elektrická zařízení na trati. Tedy, že by se třeba mohlo stát, že nespadnou elektrické závory, nebo se nerozsvítí výstražná světla na přejezdu. Jak tedy tento "drobný problém" vyřešit? No přeci tím nejjednodušším způsobem… Nevyhovuje Pendolino normám? Pak tedy upravíme normy pro Pendolino…! A jak řekli, tak udělali…

Dalším "detailem" je plné využití možností rychlovlaku. Je zajímavé, že když ho kvůli poruchám nahradili "obyčejné" rychlíky staré několik desetiletí, tak do svého 358 kilometrů vzdáleného cíle dorazily přesně podle jízdního řádu. Tedy ta tři a půl hodiny. Argumentem pro vyšší jízdné v Pendolinu (cestující musí mít v poloprázdných vlacích místenku) je podle tiskového odboru ČD, rychlost a komfort. A za to, že i stará nemoderní souprava dorazí do cíle ve stejném čase, může dosud nedokončený železniční koridor. Až bude kompletně dokončen, tak se přeprava výrazně zrychlí. To zní rozumně. Bohužel je zde opět "malý detail". Skutečná cestovní rychlost Pendolina je 230 kilometrů za hodinu. Jenže ouha! Tuto rychlost Pendolino nikdy nevyužije. Koridor je totiž stavěn na maximální rychlost 160 kilometrů za hodinu…

To ale není zdaleka vše. Pendolino není jediným problémem. Je tu spousta dalších, dlouhodobějších. České dráhy jsou černou dírou české ekonomiky. Všichni to vědí už mnoho let, ale stále se nic neděje. A jak to vypadá, je to problém se kterým se ještě dlouho nebude nic dělat. Tedy ono by se s tím dalo něco dělat. Ale ne bezbolestně. A do toho se samozřejmě nikomu nechce. Problémy jsou zde totiž na každém kroku a jediné co by výrazně pomohlo zlepšit současný stav, je komplexní reforma.

České dráhy jsou v současné době akciovou společností. Hlavní problém je ale bohužel v tom, že stoprocentním vlastníkem je stát. A podle toho to i vypadá. Společnost je dlouhodobě ztrátová. V roce 2004 činila ztráta 654 miliónů korun (převážně z osobní dopravy / nákladní je zisková). K tomu si ale musíme uvědomit, že ročně získají České dráhy na provoz osobní přepravy od každého kraje, tedy státu, dotace mezi 200-300 milióny korun. Co myslíte, jak dlouho by mohla fungovat jakákoli akciová společnost s takovými ztrátami (a bez dotací)? No, moc dlouho by to asi nebylo. Tady je ovšem vlastníkem stát a tak je všechno jinak. Další věc je úroveň nabízených služeb a jejich kvalita. Jako příkladem hovořící za vše jsou některé regionální tratě, které se před lety po pronajmutí soukromým společnostem postavily k problému osobní přepravy poněkud jinak… Provedli reorganizaci, zefektivnění práce a pod kvalitním vedení, při zachování cenové politiky, dokázali již po krátké době vykazovat zisk, který nebyl zanedbatelný. Vlaky byly čisté, bylo v nich teplo a zmizelo i tradiční zpoždění. Ukázali zkrátka, že i okrajové regionální tratě lze provozovat efektivně a na úrovni. České dráhy, které prorokovaly těmto společnostem rychlý krach, se k ziskovosti "konkurence" postavily po svém. Nejprve pozměnily jízdní řády tak, aby vlaky soukromých dopravců nenavazovaly na ty jejich a když ani to nepomohlo a konkurence také upravila jízdní řády, neprodloužila těmto společnostem nájemní smlouvy na příslušné tratě. Následný návrat Českých drah na tyto tratě vrátil vše zpět do starých kolejí a jednotlivé úseky opět úspěšně vykazují ztrátovost…

Je ovšem pravdou, že České dráhy již provádějí pozvolnou reorganizaci. O nějaké reformě se ale nedá hovořit. Je to takový začarovaný kruh. Na jedné straně je evidentní neekonomičnost této společnosti, na druhé straně je zde sociální problém, který by nastal v případě reformy a následném propouštění. (Silná odborová organizace mj.prosadila novou kolektivní dohodu platnou od 1.ledna 2006, ve které je garantovaný nárůst mezd ve výši 5,7 procenta.) Jediné, co v současné době mohou dráhy dělat je postupné propouštění a zefektivnění práce. Nakolik se jim to podaří je otázka. Kromě stávajících "reforem" by měly hlavně zkvalitnit úroveň nabízených služeb. V tomto neustále silně pokulhávají za konkurenčními přepravci. Opět se tím vracíme k hlavnímu problému Českých drah. A tím je stoprocentní vlastník - stát…

Nikomu se moc nechce sáhnout k nepopulárním krokům reformy. O "nebezpečnosti" reforem vědí všechny politické strany, které doposud vládly (a jak to vypadá i vládnout budou…). Tímto krokem by totiž ztratili přibližně 62.000 potencionálních voličů. Nepočítaje rodiny těchto železničářů. A to už je docela vysoké číslo. Takže se tento závažný, dlouhodobý problém přehazuje jako horký brambor z jedné strany na druhou a nic se neděje. Bohužel ten, kdo na to doplatí jsme my všichni. Ony "záplaty" platíme my (a ještě "x" let platit budeme). Samozřejmě, že toto je problém všech reforem, které by u nás již měly být dávno spuštěny. Všichni vědí, že jsou potřeba, ale nikdo je nechce nastartovat, poněvadž by upadl v nemilost. Kupříkladu na Slovensku již tyto nepopulární kroky udělali. Ano, lidé tam jsou "na tom" obrazně hůř, než my, ale z dlouhodobého hlediska, které v této souvislosti musíme brát jako prioritní, "na tom" budou za pár let lépe a nám nezbude než jen závistivě pokukovat za hranice a nadávat na naše politiky…

Je řada reforem, které jsou v naší zemi nutné a nevyhnutelné. Většina jich je mnohem důležitějších, než problém Českých drah. A snad možná právě proto by měla být tahle první. Bude totiž "bolet nejméně" a mohla by odstartovat i ty ostatní, "bolestivější". Je totiž nejvyšší čas. A co se týče Českých drah, stačilo by opravdu málo. Třeba jen místo neustálých dotací, prosadit na železnici "zákon trhu" a otevřenou konkurenci…