Vždy jsem měl takový zvláštní pocit (puzení, chcete-li), hlouběji se zamyslet a takzvaně „rozebrat“ tato velká témata. Trvalo to dlouho, ale nějak jsem se do toho nemohl pustit. Až jednoho dne, jsem zcela náhodně narazil na dokument, který v podstatě udělal práci za mě. Zodpověděl všechny moje otázky a pochybnosti, které jsem kdesi, tam vzadu, cítil. Byly to natolik zásadní informace, že jsem se rozhodl se o ně s Vámi podělit. Informace přinášející tento dokument jsem ověřil z dostupných zdrojů a zjistil jejich pravdivost. Byla to fuška, ale stálo to za to. Chtěl jsem si být jistý, že se nejedná o nějaký tendenční dokument, nebo nějakou fikci, vzhledem k citlivosti tohoto tématu. I Vy máte možnost si vše ověřit. Internet je mocný :-) Tento článek je tedy převážně převzatý ze zahraničních zdrojů. Jen jsem ho lehce „naporcoval“ a dopracoval. Cílem článku ani mým, není být zlý. Nechci a nezpochybňuji ničí víru. Jen se chci držet faktů a nabídnout "jiný výklad Bible". Stejně tak se nechci nikoho dotknout a přesvědčovat ho. Chci být jen „akademicky“ korektní v tom, co považuji za pravdivé. V tomto článku v podstatě jen shrnuji historická fakta (která osvětlí tento úvod). A nebojte se jeho délky. Přečtěte si ho. Stojí to vážně za to…

 

Náboženství/Křesťansví (církev)

O čem to celé je? Náboženství (resp. Křesťanství a jeho „varianty“) vlastně přesvědčuje lidi, že je zde neviditelný muž žijící v oblacích, který vidí všechno, co děláte. Každou minutu každého dne. A že neviditelný muž má speciální seznam desíti věcí, které nechce, abyste dělali. A když uděláte jakoukoli z těchto desíti věcí, má speciální místo plné ohně a kouře a pálení a mučení a bolesti, kam vás pošle žít a trpět a spalovat se, dusit a křičet a plakat až na věky Věků… Ale pozor! … On vás miluje! Miluje vás. Miluje vás a potřebuje peníze. Je všemocný, perfektní, vševědoucí a moudrý, ale tak nějak neumí zacházet s penězi! Ale nebojte, tento článek o penězích není… O nich bude jiný… Spíš vám povím jeden starý příběh o Slunci…

 

Základ náboženství a jak to všechno vzniklo

Všichni známe a víme co je to Slunce. Již z doby 10.000 let př. n. l. jsou historické záznamy hojné na odkazy lidí respektujících a uctívají tento objekt. A je velmi jednoduché pochopit proč. Když každé ráno Slunce vychází, přináší světlo, teplo a bezpečí. Chrání lidi před chladem, tmou ve které nevidíme a predátory, kteří se skrývají právě za rouškou noci. Lidé pochopili, že bez něj nevyroste úroda a život na planetě by neměl šanci přežít. Tyto skutečnosti dělají Slunce nejuctívanějším objektem všech dob. A je to pochopitelné. Lidstvo si bylo od nepaměti taktéž velmi dobře vědomo hvězd. Sledování hvězd jim umožňovalo rozpoznávat a předvídat události, které se přihodí za delší časové období, jako je třeba zatmění nebo úplněk. Časem přešly v soupisy hvězdných uskupení, které dnes známe jako souhvězdí. Tak vznikl kříž zvěrokruhu – jeden z nejstarších pojmů lidské historie.


Zobrazuje Slunce, jak obrazně prochází skrze 12 hlavních souhvězdí v průběhu roku. Také zobrazuje 12 měsíců v roce, čtyři roční období a slunovraty a rovnodennosti. Termín zvěrokruh se vztahuje k faktu, že souhvězdí byla zosobněna podobami zvířat a postav. Ve světě, dřívější civilizace Slunce a hvězdy jen nenásledovaly, zosobnily je s přizpůsobivými mýty zahrnující jejich přesuny a vztahy. Slunce, které dává život a zachraňuje hodnoty, bylo zosobněno jako vzor nikdy neviděného stvořitele Boha. Bohovo Slunce. Světlo světa. Spasitel lidského druhu. Rovněž 12 souhvězdí reprezentuje místa cesty Bohova Slunce. A byla jim přidělena jména, většinou zastávající faktory přírody, které se dějí v daném období. Například Vodnář - posel vody, který přináší na jaro deště.

 

Podobnosti čistě náhodné, aneb Kristus jako poslední spasitel


Toto je Horus. Byl Bohem Slunce v Egyptě kolem roku 3000 př. n. l. On je Slunce - polidštěné, a jeho život je sérii alegorických mýtů zahrnujících pohyb Slunce na obloze. Ze starobylých egyptských hieroglyfů víme o tomto slunečním mesiášovi dost. Tak například Hor, představující Slunce a světlo, měl nepřítele jménem Set. A tento Set byl personifikací temnoty a noci. Metaforicky vzato, každé ráno vyhrál Hor souboj se Setem, zatímco večer vítězil Set a posílal Hora do podsvětí. Je důležité si uvědomit, že "tma vs. světlo", či "dobro vs. zlo" je jednou z nejčastějších mytologických dualit a je na mnohých úrovních vyjadřovaná až dodnes. V stručnosti je Horův příběh tento:

Hor se narodil 25. prosince panně jménem Isis-Meri. Jeho zrození doprovázela hvězda na východě, a po svém narození, byl uctěn třemi králi. Ve 12 letech byl zázračným dětským učitelem, a v 30 letech byl pokřtěný osobou jménem Anup, čímž se začala jeho vláda. Hor měl 12 učedníků, s kterými cestoval, konal zázraky jako uzdravování nemocných, nebo chůze po vodě. Hor měl mnoho přezdívek jako Pravda, Světlo, Bohem Pomazaný Syn, Dobrý Pastýř, Beránek Boží, a mnoho jiných. Po Typhonově zradě byl Hor ukřižován, pochován tři dny a pak vzkříšen.

Tyto Horovy atributy, či už jsou originální anebo ne, se zdají přetrvávat v mnoha kulturách. U mnoha jiných bohů na celém světě a v různých dobách nacházíme stejnou mytologickou strukturu. Např.:

• Attis z Phyrgia, narozený z panny jménem Nana 25. prosince, ukřižován, uložen do hrobu a po třech dnech, vzkříšen.
• Dionýsos z Řecka, porozený pannou 25. prosince, byl učitelem na cestách, konal zázraky jako proměna vody ve víno, měl i přezdívku "Král králů", "Jediný Boží syn", "Alfa a Omega" a mnoho dalších. A po své smrti byl vzkříšen.
• Mithra z Persie, porozený pannou 25. prosince, měl 12 učedníků a konal zázraky, a po své smrti pochován na 3 dni a potom vzkříšen. Byl také znám jako "Pravda", "Světlo" atd. Je zajímavé, že posvátný den uctívání Mithry byla neděle.
• Podstatným faktem je, že existuje mnoho spasitelů z různých období z celého světa, kteří mají tyto společné charakteristiky… Vyvstává otázka, proč tyto atributy? Proč porod z panny 25. prosince, smrt na 3 dny, nevyhnutelné vzkříšení, proč 12 učedníků? Abychom to zjistili, pojďme se podívat na posledního slunečního spasitele.
• Ježíš Kristus se narodil Panně Marii 25. prosince v Betlému, jeho porod byl oznámen hvězdou na východě, kterou následovali tři králové, aby našli a uctili nového spasitele. Ve 12ti letech byl dětským učitelem, v 30ti ho pokřtil Jan Křtitel a tím se začalo období jeho vlády. Ježíš měl 12 učedníků, s kterými cestoval a konal zázraky jako léčení nemocných, chůze po vodě, oživení mrtvého, byl známý jako "Král králů", či "Boží syn", "Světlo světa", "Alfa a Omega", "Beránek boží" a mnoho dalšího. Když ho jeho učedník Jidáš za 30 stříbrných zradil, byl ukřižován, uložen do hrobu, po třech dnech vzkříšen a vstoupil na nebesa.

 

Zrození spasitele Ježíše Krista

Sekvence zrození je zcela astrologická. Hvězda na východě je Sírius, nejasnější hvězda noční oblohy, kterou je 24. prosince vidět v linii s 3 hvězdami Orionova pásu. Tyto 3 hvězdy se dnes nazývají stejně, jako v dávné minulosti: Tři králové. Tři králové a nejasnější hvězda Sírius, společně ukazují na místo východu Slunce 25. prosince. Proto tři králové "následují" hvězdu na východě, aby našli východ Slunce - zrození Slunce.

Panna Marie je souhvězdí Panna, také známé jako Virgo. Virgo znamená v latině panna. Virgo je také známo jako Dům chleba, a podoba souhvězdí je panna držící snop pšenice. Dům chleba a jeho symbol pšenice reprezentují srpen a září - čas žní. Ve skutečnosti Betlém doslovně znamená "Dům chleba". Betlém je tedy odkazem na souhvězdí Virgo, místo na nebi, ne na Zemi. Je tu i další zajímavý fenomén souvisící s 25. prosincem, či zimním slunovratem. Mezi letním a zimním slunovratem se dni zkracují a ochlazují. Z pohledu severní polokoule se Slunce pohybuje na jih, zmenšuje se a je stále slabší. Zkracování dnů a zánik s příchodem zimního slunovratu symbolizovalo našim předkům smrt. Byla to smrt Slunce. A 22. prosince byl ústup Slunce úplný. Po dobu 6 měsíců se Slunce pohybovalo více a více na jih, kdy dosáhlo nejnižší bod na obloze. Tu se stává zajímavá věc: Slunce se přestane, alespoň viditelně, pohybovat na 3 dny. Během této 3denní pauzy Slunce setrvává blízko souhvězdí Jižní kříž.

A potom, 25. prosince se Slunce pohne o 1 stupeň směrem na sever, aby přineslo delší a teplejší dny, a nakonec jaro. A proto se říkalo: Slunce zemřelo na kříži, 3 dni bylo mrtvé, jen aby bylo vzkříšeno, či znovu zrozeno. Proto Ježíš a mnozí další sluneční bohové sdílejí koncept ukřižování, 3denní smrti a vzkříšení. Jde o přechod Slunce před jeho obratem zpět k severní polokouli, přinášející jaro, a tedy spasení. Nicméně vzkříšení Slunce neslavili až do jarní rovnodennosti, či Velikonoc. To proto, neboť během jarní rovnodennosti Slunce oficiálně přemohlo zlo temnoty, když se den stane delším než noc a projevují se blahodárné účinky jara. A nyní, asi nejzřejmější ze všech astrologických symbolik ohledně Ježíše, souvisí s 12 ti apoštoly. Je to jednoduše 12 souhvězdí zvěrokruhu, s kterými Ježíš v podobě Slunce cestuje. Faktem je, že Bible je číslem 12 doslova přeplněná. Když se vrátíme zpět ke kříži zvěrokruhu, tedy figurativní podobizně života Slunce, nešlo jen o nějaké umělecké vyjádření anebo nástroj na sledování pohybu Slunce. Byl to i pohanský duchovní symbol, jehož zkrácené vyjádření vypadá asi takto...

Toto není symbol křesťanství. Je to pohanská adaptace kříže zvěrokruhu. Proto měl Ježíš v brzkých obdobích hlavu vyobrazenou na kříži.
 
Protože Ježíš je Slunce, Boží Slunce, Světlo světa, povstavší spasitel, který se - tak jako každé ráno - "opět vrátí". Boží sláva ochraňující nás před zlem temnoty, když se každým ránem rodí, a je ho možno vidět přicházet v oblacích, nahoře na Nebesích, s jeho "trnovou korunou", nebo slunečními paprsky.

 

Symbol ryby / Ježíšova ryba


Jedna z mnohých astrologicko-astronomických metafor Bible, jedna z nejdůležitějších, souvisí s věky. V Písmu svatém je plno odkazů na "Věk". Abychom tomu porozuměli, musíme si vysvětlit fenomén nazývaný precese rovnodenností. Starověcí Egypťané, stejně jako kultury před nimi, zjistili, že přibližně každých asi 2150 roků vychází Slunce v den jarní rovnodennosti v jiném souhvězdí zvěrokruhu. Souvisí to s nepatrnou úhlovou výchylkou rotace Země okolo své osy. Říká se tomu precese, protože souhvězdí jakoby couvala, namísto toho, aby sledovala normální cyklus. Precesi trvá průchod všemi 12 souhvězdími zvěrokruhu zhruba 25 765 let. Říká se tomu "Velký rok" a starověké národy ho velmi dobře znali. Každých 2150 roků nazvali jako "Věk". V letech 4300 - 2150 př.n.l. byl Věk Býka. V letech 2150 př.n.l. - 1 n.l. byl Věk Berana. Od roku 1 n.l. do roku 2150 n.l. probíhá Věk Ryb, období, které trvá dodnes. Okolo roku 2150 vstoupíme do nového Věku. Do Věku Vodnáře. Bible v širším smyslu odráží události 3 věků a předznamenává čtvrtý.

Když v Starém zákoně sestoupil Mojžíš z hory Sinaj s desaterem, nahněvali ho lidé, uctívající zlaté tele. Rozbil kamenné desky a přikázal svým lidem navzájem se zabíjet, aby se očistili. Většina vykladačů Bible zdůvodňuje tento hněv tím, že se Izraelité klaněli falešným modlám, anebo něco na ten způsob. Zlaté tele však představovalo Býka, a Mojžíš reprezentoval nový Věk Berana. Proto židé ještě i dnes troubí na beraní rohy. Mojžíš představoval nový Věk Berana, a v novém Věku musel každý zavrhnout Věk starý. Jiná božstva zobrazují tento přechod věků také, např. Mithra, předkřesťanský bůh, který v stejné symbolice zabil býka. Ježíš je postava, která zvěstuje nový Věk po Věku Berana, a tím je Věk Ryb. Rybí symbolika je v Novém zákoně velmi čitelná. Ježíš nasytil 5000 lidé chlebem a "dvěma rybami". Když začal kázat po Galileji, potkal dva rybáře, kteří ho následovali. Asi všichni jsme už viděli Ježíšovu rybičku na zadních dveřích aut. Jen málokdo ví, co to ve skutečnosti znamená. Je to pohanský astrologický symbol Slunečního království Věku Ryb. Předpokládané Ježíšové narození je počátkem tohoto Věku. V evangeliu podle Lukáše v 22. kapitole se učedníci Ježíše ptají, kde bude poslední oběť. Ježíš odpovídá: "Zřete, až budete vcházet do města, potká vás člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, do kterého vejde." Tento zápis je jeden z nejvíce odhalujících astrologické souvislosti. Muž, nesoucí džbán vody, je Vodnář, nosič vody, který je vždy vyobrazený jako muž vylévající džbán vody. Představuje Věk za Rybami, a když Slunce (Boží Slunce) opustí Věk Ryb (Ježíše), vejde do domu Vodnáře, neboť Vodnář následuje Ryby v precesi rovnodenností. Ježíš tedy říká jen to, že po Věku Ryb nastane Věk Vodnáře.

 

Konec Světa neboli konec Věků

Všichni jsme slyšeli o konci Věků, anebo konci světa. Když vynecháme pohádkové výjevy z Knihy zjevení, hlavním zdrojem této myšlenky je Matouš 28:20, kde Ježíš říká: "Já s vámi jsem po všechny dny, až do konce světa." V současné verzi Bible je však slovo "svět" jedním z mnoha špatných překladů. V původním znění je použito slova "aeon", které znamená "Věk". "Já s vámi jsem po všechny dny, až do konce Věku". Toto se naplní, Když Ježíšova sluneční personifikace Ryb skončí přechodem Slunce do Věku Vodnáře. Celá koncepce konce věků a konce světa je jen zkomolená astrologická alegorie. Řekněte to těm stovkám milionů lidí, kteří věří, že se blíží konec světa…

 

Ježíš Kristus

Postava Ježíše jako literárního a astrologického hybridu, je nejzjevnějším plagiátem egyptského boha-Slunce Hora. Například na stěnách v egyptském chrámě v Luxoru jsou asi 3500 let staré nápisy, obrazy neposkvrněného početí, zrození a uctívaní boha Hora. Obrazy začínají tím, jak Thovt oznamuje panně Isis, že se jí narodí Hor. Pak Néf svatý duch oplodňující pannu a pak porod z panny, a uctívaní. Toto je přesně příběh Ježíšova zázračného zplození. Faktem je, že podobnosti mezi egyptským náboženstvím a křesťanstvím jsou zarážející. A plagiátorství pokračuje…

 

Noemova Archa

Příběh o Noemově arše pochází přímo z tradice. Myšlenkou velké potopy je přeplněný celý antický svět. Existuje o něm více jak 200 zmínek z různých období. Nemusíme dál hledat předkřesťanský zdroj této ideje, stačí pohlédnout do Eposu o Gilgamešovi z doby 2600 př.nl. Hovoří o velké potopě nařízené Bohem, o arše, která zachránila zvířata, a dokonce i o vypuštění a návratu holubice, všechno přesně tak, jako v Bibli, nemluvě o dalších podobnostech.

 

Mojžíš

A potom je tu ukradený příběh o Mojžíšovi. O Mojžíšově narození se říká, že byl uložen do proutěného koše a spuštěn na řeku, aby unikl zabíjení novorozeňat. Později ho zachránila královská dcera a vychovali ho jako prince. Tento příběh je zkopírovaný přímo z mýtu o akkadském Sargonovi z roku 2250 před Kristem. Sargona po narození vložili do proutěného koše a pustili po řece, aby unikl zabití. Nato ho zachránila Akki z královského rodu. Mojžíš je znám i jako Dárce zákona, čili 10 přikázaní, Mojžíšova práva. Avšak motiv, jak Bůh dává zákon prostřednictvím proroka na hoře, je také velmi starý. Mojžíš je jen jedním z dlouhého zástupu dárců zákona v mytologické historii. V Indii byl velkým dárcem zákonů Manou. Na Krétě vystoupil Mínós na horu Dicta, kde mu dal Zeus svaté zákony. V Egyptě to byl Mises, který nosil kamenné tabulky s božími zákony. Manou, Mínós, Mises, Mojžíš…

 

Desatero

A co se týče 10 přikázání, pocházejí z periody 125 v egyptské Knize mrtvých. To, co Kniha mrtvých vyslovuje jako "Nekradl jsem" bylo přebrané jako "Nepokradeš". Z "Nikoho jsem nezabil" se stalo "Nezabiješ", z "Neklamal jsem" se stalo "Nevyslovíš křivé svědectví proti svému bližnímu", a tak dále. V skutečnosti je egyptské náboženství velmi pravděpodobně prvotním základem pro židovsko-křesťanskou víru. Křest, posmrtný život, poslední soud, zrození z panny a vzkříšení, ukřižování, Archa úmluvy, obřízka, spasení, svaté přijímaní, velká potopa, Velikonoce, Vánoce, oběť a mnoho dalšího - všechno jsou to atributy egyptských myšlenek, o mnoho starších než křesťanství či židovství. Justinián, jeden z prvých křesťanských historiků a jeho zastánců, napsal: "Jestliže tvrdíme, že Ježíš Kristus, náš učitel, byl počat bez pohlavního styku, ukřižovaný, zemřel, a znovu vstal a vstoupil na nebesa, nepředkládáme nic jiného než v co někteří věří ohledně synů boha Jupitera." V jiném spise Justinián napsal: "Kromě narození se z panny je to stejné, jako to čemu věříte u boha Persea." Je zřejmé, že Justinián stejně jako jiní raní křesťané věděl, jak velmi bylo křesťanství podobné pohanským náboženstvím. Avšak Justinián znal řešení. Jeho obavy vyřešil Ďábel. Ďábel byl totiž vychytralý a přišel dřív, než Kristus a vytvořil jeho charakteristiky už v pohanském světě.

 

Bible

Bible není nic jiného, než astro-teologický literární hybrid, podobně jako všechny náboženské mýty předtím.

Ve skutečnosti je možné najít přenosy vlastností jedné postavy na druhou i v samotné Bibli. Ve Starém zákoně je příběh o Josefovi. Josef byl Ježíšův prototyp. Josef se narodil zázrakem, Ježíš se taky narodil zázrakem. Josef měl 12 bratrů, Ježíš 12 učedníků. Josefa prodali za 20 stříbrných, Ježíše za 30 stříbrných. Bratr Juda chtěl prodat Josefa, učedník Jidáš prodat Ježíše. Josef začal pracovat jako 30letý, Ježíš začal pracovat taky jako 30letý. A paralely pokračují. A existuje vůbec nějaká nebiblická zmínka o člověku jménem Ježíš, synovi Marii, který cestoval s 12 učedníky, léčil lidi a dělal zázraky? V Středomoří tehdy žilo mnoho historiků, či už během života Ježíše anebo krátce po něm. Kolik z nich zdokumentovalo jeho osobu? Ani jeden. Abychom byli fér: neznamená to, že obránci Ježíše někdy tvrdili opak. Obyčejně se na důkaz Ježíšovy existence uvádí 4 historici: Plinius mladší, Suetonius a Tacitus jsou první tři. Každá z jejich zmínek se skládá přinejlepším z několika vět a odkazující jen na slovo Kristus. To však není jméno, ale titul. Znamená “Pomazaný”. Čtvrtý zdroj je Josefus, a ten se už před stoletími ukázal jako podvrh. Bohužel, stále je citovaný jako pravdivý zdroj. Možná si pomyslíte, že o chlapíkovi, který zemřel a před očima všech vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, vykonal plno zázraků, za které ho velebili, by měla být někde nějaká zmínka. Není, protože po prozkoumání důkazů je velmi vysoká pravděpodobnost, že osoba se jménem Ježíš nikdy neexistovala.

 

Křesťanství


Křesťanská víra je parodie na uctívání Slunce, v které z něho udělali osobu, a nazvali ji Kristus, a uctívali ho, tak jako původně uctívali Slunce. (Thomas Paine, 1737-1809)

 

Křesťanství jednoduše není založené na pravdě. Křesťanství není nic jiného než politický příběh z dob starověkého Říma. V skutečnosti byl Ježíš slunečním bohem gnostické křesťanské sekty, a jako všichni pohanští bohové, byl jen mýtickou postavou. Politické rozhodnutí udělalo z Ježíše historickou postavu, a to kvůli získání moci. Roku 325 císař Konstantin uspořádal v Římě Nicejský koncil. Na tomto setkání byly přijaty politicky motivované křesťanské doktríny, a tak začala dlouhá historie křesťanského prolévání krve a duchovních lží. A dalších 1600 roků Řím držel politickou moc nad celou Evropou, a přivedl nás do temných věků, provázených křižáckými výpravami a Inkvizicí. Křesťanství, stejně jako jiné teistické systémy víry, jsou největším podvodem věku. Slouží k odpoutání lidí od přírody a sebe navzájem. Podporují slepou oddanost autoritě. Snižují lidskou zodpovědnost tvrzením, že "všechno ovládá Bůh", a tyto odporné zločiny mohou být ospravedlněny ve jméně Božích záměrů. Ale hlavně posilují ty, kteří znají pravdu, ale používají mýty na ovládnutí a manipulaci společnosti.

 

Náboženství - závěr

Náboženský mýtus je nejsilnější nástroj v dějinách a slouží jako psychologická půda, na které mohou kvést další mýty. Mýtus je něco, čemu mnoho lidé věří, ale přitom to není pravda. V hlubším, náboženském smyslu, slouží mýtus jako směrovací a mobilizační příběh pro lidi. Nezáleží na jeho souvislosti s realitou, ale na jeho funkci. Příběh nemůže sloužit účelu, jestliže mu neuvěří široká společnost, komunita, nebo národ. Některým lidem není po chuti, když chce někdo diskutovat o pravdivosti mýtu. Strážci víry nevstupují do takových diskusí. Ignorují je, nebo je označí za rouhání. Je špatné, rouhačské a hříšné, když někomu dopomůžete k poznání, že americká vláda zabila 3.000 vlastních občanů. Ale o tom zas někdy příště… V jiném článku…

 

Zázraky a jiné důkazy Boha

Každé náboženství potřebuje mít nějaký „hmatatelný důkaz“ o Boží existenci. A jako jeden z mnohých důkazů Boha a potvrzení platnosti, jsou zázraky. Některé byly postupem času, s vývojem technologie a vědeckého poznání, popsány jako přírodní úkaz. Zázrakem se staly v době, kdy toto vědecké poznání, a poznání lidstva jako celku, nebylo na takové úrovni, aby je mohlo definovat, popsat a zdůvodnit. A tak je to se vším. Když pominu falza, která jsou účelově vytvořena pro upevnění pozice náboženství, všechno to je jen o vývoji. O vývoji poznání. V současné době, s dostupnou úrovní poznání, využívá člověk svůj mozek a jeho možnosti (kapacitu, apod.), jen z malé části. Jeho vnímání je tedy tím pádem také velmi omezené. A tím pádem i snadněji manipulovatelné. Postupem času se ale jeho procento využití zvyšuje. Nikdo si nedokáže představit, jak by vypadal svět, kdyby lidé běžně využívali naplno/standardně, třeba jen padesát procent svého mozku, jeho kapacity. Je možné, že by se nám otevřely zcela jiné dimenze vnímání a možná i „jiné světy“.

Jako krátký příklad budiž uvedena říše zvířat. Zvířata, dle jednotlivosti druhu, vnímají svět, který mi vnímáme tak jak ho vnímáme, zcela jinak. A to včetně pachů, barevného spektra, zvuků, vibrací a mimosmyslového vnímání/propojení. Jednak za to může jiná fyziologie, ale také jiný mozek a jeho kapacita a schopnost zpracovat přijaté vjemy. Na druhou stranu zas nejsou schopni vnímat svět tak, jak ho vnímáme mi. Kdybychom ale byli schopni získat ke svému i například jejich vnímání světa (sci-fi - ?), zcela by to změnilo svět. A stačila by kupříkladu třeba jen jedna věc. Abychom viděli například v infračerveném spektru. To by zcela zásadně změnilo vnímání světa. Na to ale nemáme fyziologicky. Tedy krom kapacity mozku. Tu kdybychom dokázali využít jen na oněch padesát procent, a je prakticky jedno jakým směrem, svět by byl hned jiný. A to i ohledně otázky „zázraků“ a jiných „důkazů Boží přítomnosti“.

 

Závěr

Kdo ví, co bychom dokázali a vymysleli, sestrojili a objasnili, kdybychom dokázali využít mozek lépe. To si nikdo nekáže představit. Nelze ovšem říct, že by bylo lépe, nebo hůř. Jedno je ale jisté. Nic by se nezměnilo na tom, že by se vždy našla početná skupina lidí, kteří by se všemožně snažili ovlivňovat a manipulovat s lidmi a lidstvem jako celkem. A to za jediným účelem. Mocí. A mocí jsou v současném Věku peníze. Časem to může být cokoli jiného. A pokud se nestane něco neočekávaného, co by lidstvo zredukovalo na například pět až deset procent a roztříštilo jej, nic se na tom nezmění. Jen budou jiná slova, komodity, platidla a jiní spasitelé…

K tomu abychom dokázali rozklíčovat mýty náboženství, Bible a jiných pochybností, nám stačí kapacita, kterou již máme. Stačí odhodit předsudky a „pravdy“, které nám jsou po generace vštěpovány. Dokážeme li to, vyvstane otázka, komu všechno tohle divadlo slouží a jaká je naše role… Jediný komu tohle všechno slouží, jsou „mocní“.A to není žádná sociální paranoia. A mocní tohoto Věku jsou ti, kteří vládnou penězi. Nejsou to politici. Ti jsou jen vědomé, nebo nevědomé loutky, jichž mocní využívají k prosazení svých zájmů (zisku) a hlavně k udržení setrvalého stavu. O tom ale zas až v dalším článku, který chystám…