Nebudu se zde zamýšlet nad neonacisty, anarchisty, nebo jejich postoji a činy. Ani nad tím, kde přívrženci neonacismu, ať už se nazývají jakkoli, berou tu drzost požádat o povolení k pochodu židovským městem/čtvrtí… Jediné nad čím se zde chci zamyslet, je možný způsob vypořádání se s touto akcí.

Nenabádám, ani nenabízím konkrétní a univerzální řešení. Uvědomuji si, že to je citlivá a společenskopoliticky složitá záležitost. Osobně si ale myslím, že to stojí minimálně za zamyšlení…

Jsem rád, že nakonec zvítězil zdravý rozum odpovědných činitelů (pravda, za podpory tlaku veřejnosti a osobností) a plánovaný pochod nebyl povolen.

Především bych chtěl ale poděkovat všem složkám (ozbrojeným i záchranným), jak se s vzniklou situací vypořádali. Taktéž děkuji všem, kteří přišli podpořit klidnou a nenásilnou cestou odpor k tomuto nepovolenému pochodu extrémistů. Potěšilo mě, kolik lidí, vč. osobností přišlo.



Ale k akci samotné…

Jistý zastupitel Hlavního města Prahy pro bezpečnost, vydal několik dní před očekávanou akcí prohlášení s doporučením občanům, aby se v den plánovaného pochodu neonacistů nezdržovali v okolí předpokládaného pohybu extrémistů. Z pohledu zastupitele a policejních složek, jde o logický a chvályhodný krok. Nemá přece smysl, aby se těmto složkám znepřehlednila situace a ztěžovala práce. A je to tak jistě správné. Přestože s tímto krokem více či méně souhlasím, nabízím k zamyšlení poněkud jiné řešení..

To spočívá v tom, že by ona výzva občanům směřovala jiným směrem. A to např.: „Občané, přijďte podpořit svou účastí a nenásilnou cestou nesouhlas s projevy xenofobie, rasismu a antisemitismu! Sjednoťme se a ukažme radikálům naši sílu…“. Smyslem a cílem této výzvy bych viděl právě v té síle sjednocení. Několikasethlavý dav neonacistů by tak narazil na jasný a zřetelný veřejný nesouhlas, který je vidět. Pravdou je, že i nyní se o celé akci v médiích vydatně hovořilo a situace byla rozebírána jak odborníky, tak politiky a osobnostmi, ale pořád to byla (převážně) jen slova. A ta dav plný vášně a chutě bojovat nezastaví. Ono totiž, kdyby každý druhý kdo s pochodem neonacistů nesouhlasí - přišel, byla by Praha plná a ten kdo by se měl v tu chvíli bát, by byli právě příznivci neonacismu. Role policie by se tak soustředila pouze (resp. převážně) na monitorování. Občané by se sami svou množstevní silou postarali o to, aby k „problémům“ nedošlo, nebo aby tyto byly okamžitě „vyřešeny“.

Vím, může se zdát, že je to poněkud „extrémní“… Podle mě se ale jedná v dané situaci o dobré řešení. Je totiž velmi pravděpodobné, že by se jednou takovouto akcí předešlo dalším podobným aktivitám extrémistů (sjednocení takového množství lidí by bylo jasným signálem poměrově nepočetné skupině radikálů, že „tudy cesta nevede“ + obava o doslovné rozprášení a absence „občanského strachu“ z jejich „síly“ a činů). Bylo by jasně zřetelné, že lidem v této zemi není lhostejno… Můžete namítnout, že toto řešení je problémové a pravděpodobně by došlo k napadení sjednocených lidí extrémisty. Já si ale myslím, že by k tomu nedošlo, protože účastníci plánovaného pochodu by neměli vůbec prostor se spojit (a jednotlivci, až na vzácné výjimky, na dav útočit nebudou – pud sebezáchovy). Pokud by se jim přesto podařilo se spojit a nebyli zadrženi policií v okrajových částech města (jak tomu během této akce bylo), s největší pravděpodobností by se zalekli mohutnosti davu a vzdali to (řada z nich už před akcí – na základě medializované výzvy ke sjednocení). No, a kdyby přeci jenom k útoku došlo, nemám obavu, že by se o těch pár „akčních“ jednotlivců dav „nepostaral“.

Výsledkem by tak mohlo například být to, že by se poté již neopakovala každoroční situace s nepovolenými pochody a propagací rasismu, xenofobie a antisemitismu. A navíc by neonacistům, kromě policie a anarchistů, přibyl další přímý, „kontaktní“ nepřítel. A to ten nejsilnější…