Terorismus

Afghanistan - Foto: Reuters

Každý z nás má představu o tom, co je to terorismus. Slyšíme o něm každý den z televize, rozhlasu a čteme o něm v novinách. Je to celosvětová hrozba neznající hranic. Nebezpečí na každém kroku. Může potkat každého z nás. Kdokoli, kdekoli, může být zasažen a postižen teroristickým útokem. První co se nám dnes vybaví pod pojmem terorismus, nebo terorista, je skupina šílenců zahalených v šátcích, s kalašnikovem v ruce, opásáni trhavinami. Hned potom si vzpomeneme na události z 11. září 2001. Tyto pojmy máme spojené s východními zeměmi, muslimy, Čečenci, Afgánci, aj. Jsou ale naše představy správné? Nebo to jsou jen informace zaseté a každodenně ukotvované médii? Jak to vlastně je? Říká se „za vším hledej peníze“. A i v otázkách terorismu tomu tak bohužel je…

Termín 'terorismus' označuje promyšlené, politicky motivované násilí prováděné proti nekombatantům subnacionálními skupinami či tajnými agenty, obvykle za účelem ovlivnění veřejnosti.“- Title 22 of the United States Code, Section 2656f(d)

 

Úvod

Celkově vzato, integrace světa jako celku, zejména pokud jde o ekonomickou globalizaci a mytické kvality kapitalismu "volného trhu", představuje skutečné impérium hrající si na svém vlastním písku. Jen nemnohým se podařilo uniknout "podmínkám" a "strukturálním přizpůsobením" Světové banky, Mezinárodního měnového fondu nebo Světové obchodní organizace. Těmto finančním institucím, které, jakkoli zbytečné, stále rozhodují o tom, co to znamená ekonomická globalizace. Taková je moc globalizace. Dost možná ještě za našeho života uvidíme všechny národní ekonomiky integrované - jakkoli nerovnoměrně - do jednoho celosvětového systému volného trhu. - Jim Garrison, prezident Fóra stavu Světa

Světa, dosud nezmocněného, se zmocňuje hrstka obchodních mocností, která dominuje zdrojům, které potřebujeme k přežití. A zároveň kontroluje peníze, které potřebujeme k získání těchto zdrojů. A jak roste nerovnováha, samozřejmě stále více a více lidí začíná být zoufalých. Proto musela vládnoucí elita zavést nový způsob, jak se vypořádat s každým, kdo bojuje proti jejich režimu. A tak se zrodil "terorista". Jedním z výkladů slova „terorista/terorismus“, je ten, že pochází z latinského „terrere“ – šířit strach. A o tom to je. Toto označení umožňuje šířit strach. Označení terorista bylo vytvořeno a je používáno proto, aby se tak mohla nazvat jakákoliv osoba nebo skupina, která se rozhodne bojovat proti režimu, proti moci a korporacím ovládajícím svět. Jedním z nejmocnějších prostředků, jak ovládat a držet moc nad masami, je totiž strach. A ve spojení s vlivem v médiích, nebo jejich vlastnictvím, je pouhé označení „terorista“ mocnou zbraní proti komukoli, kdo se nechce podvolit.

 

Al-Kajda

Al-Kajda je dle médií hlavní a největší teroristická organizace se sítí buněk rozesetých po celém světě a celý svět ohrožující. Může udeřit kdykoli a kdekoli. Je to banda fanatických muslimů, kteří se neštítí ničeho. To je ovšem velká lež! Al-Kajda není žádnou teroristickou organizací, jak je prezentována. Všichni ji ovšem považujeme za teroristickou organizaci zodpovědnou za většinu teroristických útoků posledních x let. Proč? Protože nám to všechna média dnes a denně omílají a vtloukají to podvědomí. A když to říkají všichni a tak často, tak to přeci musí být pravda… Ale není. Ve skutečnosti byl "al-Kajda" název počítačové databáze, Spojenými státy podporovaných mudžahedínů v osmdesátých letech (USA prostřednictvím CIA podporovaly mudžahedíny v boji proti komunismu, resp. Sovětskému svazu, po převzetí moci komunisty v Afghánistánu v roce 1978 a během následné okupace Sovětským svazem). No a pak se to nějak zašmodrchalo a najednou zde máme zčista jasna největší teroristickou organizaci všech dob…

"Pravda je taková, že neexistuje žádná islámská armáda nebo teroristická skupina s názvem al-Kajda. Kterýkoliv informovaný příslušník tajných služeb to ví. Existuje ale propagandistická kampaň, aby svět v její existenci věřil, a stojí za ní USA." – Pierre Henry Bunel, bývalý člen francouzské armádní rozvědky (FMI).

 

Boj proti terorismu

V roce 2007 dostalo Ministerstvo obrany USA 161.8 miliard dolarů na takzvanou „globální válku proti terorismu“ (GWTO). Podle Národního protiteroristického centra USA bylo v roce 2007 na celém světě zabito 1907 lidí při údajných teroristických útocích. Z nich bylo 68 Američanů. Pokud vezmeme toto číslo jako průměr, což je velmi velkorysé, je zajímavé podotknout, že ročně zemře ve Spojených státech 2x více lidí na arašídovou alergii, než při teroristických útocích. Dnes jsou největším zabijákem Američanů nemoci srdečních cév. Toto onemocnění zabije každoročně 450 tisíc lidí v USA. A v roce 2007 vláda vyhradila na výzkum této choroby zhruba 2,9 miliardy dolarů. Znamená to, že v roce 2007 vláda USA utratila 54 krát více na prevenci terorismu, než na prevenci choroby, která ročně zabije 6600 krát více Američanů než terorismus (sic!). Avšak proto, že se slova "terorismus" a "al-Kajda" povinně objevují v každé mediální zprávě, ohledně čehokoliv, co je v rozporu se zájmy USA, mýtus roste. V polovině roku 2008 generální prokurátor USA dokonce navrhl, aby kongres USA oficiálně vyhlásil válku proti této fantazii. Nemluvě o tom, že v červenci 2008 počet sledovaných lidí pro podezření z terorismu přesáhl 1 milion (!). Tyto protiteroristická opatření samozřejmě nemají nic společného s ochranou společnosti, ale souvisí se zachováním a posílením režimu vládnoucí elity, proti rostoucímu antiamerickému sentimentu, doma i mezinárodně. Jediné co tato opatření přinesla, je zisk rozšíření moci velkých korporací, posílení kontroly nad občany, potlačení a značné omezení práv a svobod. Spojené státy nejsou a nemohou být demokratickou a svobodnou zemí, když je v ní možné bez udání důvodu, kohokoli, na neomezeně dlouhou dobu zadržet, vyslýchat, mučit, prohledat dům, za účelem výslechu převézt do zemí třetí světa, atd. A to všechno legálně a bez možnosti odvolání, nebo právního zastoupení! Přitom stačí tak málo – podezření z terorismu, jeho podpory, apod. Pokud jste v USA zadrženi z těchto důvodů, vězte, že v ten okamžik nemáte žádná práva a nevztahují se na vás žádné mezinárodní úmluvy! Nejste ani v rovině válečného zajatce! To je ukázkový příklad, co všechno dokáže moc, peníze, manipulace…

 

Opravdový terorismus

Skuteční teroristé tohoto světa se nescházejí v šeru půlnoci, ani nekřičí "Alláh Akbar", než spáchají nějaký násilný čin. Skuteční teroristé tohoto světa nosí obleky za 5000 dolarů a pracují na nejvyšších pozicích financí, vlády a byznysu. Necítí žádný soucit za milióny lidí povražděných v Iráku a Afghánistánu. Skupiny vládnoucích korporací kontrolují prostřednictvím vlád a bezpečnostních složek mj. energetické zdroje, produkci opia, aj., a to pro zisky na Wall Street. Prakticky každý pohyb, událost, na tomto světě, je byznys.

Jeden příklad za všechny:

Před rokem 1980 tvořila afghánská produkce 0% z celosvětové produkce opia. Poté, co mudžahedínové s podporou USA/CIA vyhráli Sovětsko-afghánskou válku - roku 1986, stoupla produkce heroinu na 40% celosvětové produkce. V roce 1999 to bylo už 80%. Ale pak se stalo něco nečekaného. Taliban se ujal moci a roku 2000 zlikvidoval většinu opiových polí, aby se vymanil z vlivu západního světa. Produkce klesla z více než 3000 tun na 185 tun ročně - snížení o 94%. 9. září 2001 byly na stole prezidenta Bushe celkové plány na invazi do Afghánistánu. A o dva dny později dostaly Spojené státy i záminku. Dnes produkce opia v USA kontrolovaném Afghánistánu tvoří více než 90% celosvětové produkce heroinu, a každý rok láme nové rekordy… A to nemluvím ani o bonusu ve formě obrovských podzemních ložisek železa, mědi, zlata, kobaltu a lithia v odhadované hodnotě biliónu dolarů, které „náhodou“ v polovině roku 2010 objevili američtí geologové. Tomu říkám náhoda. No, alespoň už víme, proč Američané obsadili Afghánistán, když tam není žádná ropa.

 

Armáda v tzv. boji proti terorismu

No a co dělá armáda v Iráku, Afghánistánu? Je pouze jakýmsi prostředkem prosazování moci a následně po jejím uchopení slouží k ochraně a stabilizaci této moci. O nic víc zde nejde a v historii, při dobývání nových území, ani nikdy o nic jiného nešlo. Tím ovšem nijak neodsuzuji, ani neútočím na vojáky sloužící v těchto a jiných zemích. Už proto, že několik z nich osobně znám a vím, jací jsou to lidé a že je jejich práce potřebná (zachraňuje životy ostatních vojáků i civilistů). S vojáky a armádou opravdu problém nemám. Jediný problém mám s tím, že je v dnešní době armáda hojně používána a zneužívána k prosazování mocenských zájmů a že se tyto zájmy přestaly řešit formou spolupráce a místo toho se řeší silou. Vojáci v těchto zemích nebojují za mír, bezpečný svět, nebo proti terorismu. Bojují za ekonomické a mocenské zájmy (ostatně jako v každé válce, jejímž smyslem bylo dobít a zabrat nové území). A při tom zbytečně umírají. Bomby nevybuchují pod koly luxusních vozů na Wall Street, ale v prachu pouště vzdálené tisíce kilometrů. Skutečná hrozba a skuteční teroristé popíjí long drinky na jachtách a životy desetitisíců mrtvých a zmrzačených vojáků a civilistů jsou pro ně jen pohybujícím se číslem vedle šipky některého z Indexů…

 
"Jsou dvě možnosti jak si podrobit národ. Jedna je zbraněmi, druhá prostřednictvím dluhu." - John Adams, 1735-1826



Ekonomický atentátník John Perkins (bývalý hlavní ekonom Chas.T.Main Inc.)

„Nejčastěji najdeme zemi, která má nějaké zdroje bohatství, které naše korporace zajímají, například ropu. Potom zprostředkujeme této zemi velkou půjčku, přes Světovou banku nebo její sesterskou organizaci. Ty peníze však nikdy nejdou zemi samotné. Namísto toho jdou našim velkým korporacím, které za ně budují infrastrukturu v dané zemi, elektrárny, průmyslové parky, přístavy. Věci, z kterých kromě našich korporací prosperuje v dané zemi jen hrstka bohatých. Peníze vůbec nejdou na věci, které by zlepšily situaci obyčejných lidí. Zemi a jejím občanům však zůstane na bedrech obrovský dluh. Tak obrovský, že se nedá splatit. A to je část plánu - že dluh je nesplatitelný. A tak v určitém stádiu přijdeme my, ekonomičtí atentátníci, a řekneme jim: Podívejte, dlužíte nám spoustu peněz a nemůžete splatit dluh. Prodejte nám vaši ropu, levně. Prodají ji našim ropným společnostem. Anebo nám dovolte umístit ve vaší zemi vojenskou základnu, případně pošleme vojáky do některé země, kde se nám to hodí, třeba do Iráku. Hlasujte s námi v budoucím hlasování OSN. Donutíme je zprivatizovat energetické strategické podniky, které jsou předány do rukou amerických nebo multinacionálních korporací, apod.

Toto je typický způsob, jakým ve světě operuje Světová banka a Světový měnový fond. Uvalit na krajinu dluh, tak velký, že ho nedokáže splatit, a potom nabídnout refinancování tohoto dluhu s tím, že zaplatí ještě větší úroky. Stanovíte si tyto podmínky, které v podstatě znamenají, že dotyčná země musí rozprodat svoje zdroje. Často to zahrnuje instituce poskytující sociální a veřejné služby, někdy školství, systémy výkonu trestu, systém pojištění, atd. Vše jde zahraničním korporacím. Je to dvojitý, trojitý, čtyřnásobný úder.“

 

Írán 1953

Počátek ekonomických atentátníků byly opravdu padesátá léta, kdy byl v Íránu demokraticky zvolen Mosadek. Byl považován za naději pro demokracii na blízkém východě i ve světě. Stal se dokonce mužem roku magazínu TIME. Jedna z věcí, které chtěl prosadit, byla, že zahraniční ropné společnosti by měly platit o mnoho více za ropu, kterou vyvážejí z Íránu. Podle něho měli mít lidé v Íránu o mnoho větší užitek ze své ropy. Divný postoj. To se nám samozřejmě nelíbilo. Báli jsme se však udělat to, co bychom udělali normálně - poslali tam armádu. Namísto toho jsme tam poslali jednoho agenta CIA, Kermita Roosevelta, příbuzného prezidenta Theodora Roosevelta. Kermit tam šel s několika milióny dolarů a byl mimořádně efektivní. V krátkém čase se mu podařilo svrhnout Mosadeka. Dosadil tam šáha, který nahradil Mosadeka a ohledně ropy se podřídil. Celá operace byla mimořádně efektivní.

Když jsem byl zpátky ve Washingtonu a vyprávěl jsem to, lidi říkali: Wow, to bylo jednoduché, a levné. Toto ukázalo úplně novou cestu, jak manipulovat země při budovaní impéria. Jediný problém u Roosevelta byl, že byl agentem CIA s průkazem. Pokud by ho chytili, tak by z toho mohl být vážný problém. Tehdy se velmi rychle dospělo k rozhodnutí používat k tomuto účelu soukromých konzultantů, dodat peníze přes Světovou banku, Měnový fond a podobně, najmout lidi jako mě (John Perkins), pracující pro soukromé společnosti. Pokud by chytili nás, vláda by z toho neměla problémy.

 

Guatemala, 1954

V době, kdy se stal prezidentem Guatemaly Jacobo Arbenz Guznán, byla tato země pod palcem velké mezinárodní korporace United Fruit. Arbenz řekl: „Dáme půdu zpátky lidem.“ Když se dostal k moci, nasměroval politiku tak, aby přesně toho dosáhl - vrátil půdu zpátky lidem. Korporaci United Fruit se to příliš nelíbilo. Najala proto PR společnost a odstartovala velkou kampaň v USA, aby přesvědčila Američany, média, Kongres, že Arbenz je sovětský poskok a pokud se mu dovolí zůstat u moci, tak budou mít Sověti v této části světa záchytné místo. V té době měli všichni strach z rudého komunistického teroru. Stručně řečeno, z této PR kampaně vzešlo úsilí za strany CIA a armádních složek, že tento muž musí z kola ven. A podařilo se to. Poslali jsme tam letadla, vojáky, nájemné vrahy, udělali jsme vše možné, abychom ho odstavili, a skutečně jsme ho odstavili. Když se ho podařilo připravit o funkci, tak ten nový člověk, co tam přišel, v podstatě dal vše do původního stavu. Tedy, rozdal věci do rukou velkým mezinárodním korporacím, včetně United Fruit.

 

Ekvádor, 1981

V Ekvádoru vládli mnoho let USA naklonění diktátoři. Často byli dost brutální. Potom se dohodlo, že tam budou skutečné, demokratické volby. Kandidoval Jaime Roldos. Řekl, že jeho hlavním cílem bude zajistit, aby zdroje bohatství v Ekvádoru byly používány tak, aby to pomohlo lidem. A vyhrál. Získal velkou většinu hlasů. Nejvíc v celé historii. Začal dělat takové kroky, aby zisky z ropy šly na pomoc lidem. V USA se to samozřejmě nelíbilo. Byl jsem poslán do Ekvádoru jako jeden z více ekonomických atentátníků, abychom tuto situaci změnili, zkorumpovali ho, zmanipulovali. Aby věděl, že… „Víš, ty a tvoje rodina můžete být velmi bohatí, pokud budete hrát naši hru. Pokud ale budeš pokračovat v prosazování té politiky, kterou jsi slíbil, budeš muset jít“. On ale neposlouchal. A tak byl zavražděn. Když se jeho letadlo zřítilo, celé okolí bylo ihned uzavřeno. Jediní lidé, kterým bylo dovoleno tam vstoupit, byli příslušníci armádních složek USA z nedaleké základny. Ekvádorské ozbrojené složky tam pustili až potom. Když začalo vyšetřování, dva klíčoví svědci zahynuli při autonehodách, ještě předtím něž měli možnost vypovídat. V souvislosti s vraždou Jaimeho Roldosa se stalo mnoho divných věcí. Stejně jako většina lidí, kteří tento případ studovali, ani já nemám vůbec žádné pochybnosti, že šlo o vraždu. A já jsem - z pozice, ve které jsem byl, něco takového očekával. Ať už puč či vraždu. Bylo jisté, že bude sesazen. Odmítl korupci, nenechal se podplatit, jak jsme chtěli.

 

Panama, 1981

Prezident Panamy Omar Torrijos byl velmi charismatický člověk, který skutečně chtěl pomoci své zemi. Pokaždé, když jsem se ho snažil podplatit, zkorumpovat, říkal mi: „Podívej Johne,“..., říkal mi Juanito. “Podívej Juanito, já nepotřebuji peníze. To co skutečně chci je, aby se k mé zemi chovali férově. Chci, aby USA splatily, co této zemi dlužíte, za všechnu tu destrukci, kterou jste způsobili. Potřebuji být v pozici, abych mohl pomoci jiným latinsko-americkým zemím k nezávislosti a osvobození se od té hrůzy, co přichází ze severu. Tak strašně nás vykořisťujete. Potřebuji zpátky Panamský kanál, aby byl v rukou obyvatel této země. To je to, co chci.“ Povídá mi: „Nech mě tak, nesnaž se mě podplatit.“ Bylo to v květnu 1981, v době kdy zavraždili Jaimeho Roldosa, prezidenta Ekvádoru. A Omar si toho byl dobře vědom. Řekl: „Já budu pravděpodobně další na řadě, ale je to OK, protože jsem udělal, co jsem sem přišel udělat, vyjednal jsem zpět Panamský kanál. Bude opět patřit Panamě.“ Právě tehdy dokončil dohodu s prezidentem USA Jimmy Carterem. V červnu toho roku Omar zahynul při zřícení letadla. A bez nejmenší pochybnosti to měli na svědomí nájemní vrazi placení CIA. Existují silné důkazy, že jeden ze strážců mu těsně před nástupem do letadla dal kazetový magnetofon, který obsahoval bombu.

 

Venezuela, 2002

Je zajímavé, jak se ten samý systém používal a fungoval další dlouhé roky. Jediné co se měnilo, byli ekonomičtí atentátníci - byli stále lepší a lepší. Potom jsme přišli s tím, co se nedávno stalo ve Venezuele. V roce 1998 se prezidentem stal Hugo Chavéz. Před ním vládla Venezuele dlouhá řada prezidentů, kteří byli velmi zkorumpovaní a v podstatě zničili ekonomiku země. A Chavéz byl zvolen do toho všeho. Vzepřel se USA. Žádal, aby byla venezuelská ropa využívaná tak, že to pomůže lidem v zemi. No a nám v USA se to nelíbilo. A tak byl roku 2002 zinscenován puč, za kterým podle názoru většiny lidí, a i mě, stála CIA. Ten puč byl proveden způsobem velmi připomínajícím styl Kermita Roosevelta. Lidé byli zaplaceni, aby vyšli do ulic, aby dělali výtržnosti, protestovali a ukázali, že Chavéz je velmi nepopulární. Víte, pokud dokážete dostat do ulic pár tisíc lidí, televize může vyvolat dojem, že je na nohou celá země. A začnou se dít věci. Ale u Chavéze to nezabralo, protože byl dostatečně chytrý, a lidé pevně stáli za ním a neskočili na to. Toto byl fenomenální moment v historii Latinské Ameriky. (Ovšem, jak to nakonec všechno dopadne, je jen otázkou času – pozn. aut.)

 

Irák, 2003

Irák je perfektním příkladem, jak tento systém pracuje. Ekonomičtí atentátníci jsou první linií ofenzívy. Jdeme a snažíme se zkorumpovat vlády. Snažíme se je donutit k velkým půjčkám, které potom použijeme jako mocenský nástroj na ovládnutí země. Pokud selžeme, jako jsme selhali i v Panamě a Ekvádoru, tj. když korupce nezabere, pak je druhý krok vyslání nájemných vrahů/agentů. Ti buď svrhnou vládu, nebo vraždí. Když k tomu dojde a přijde nová vláda - drží se zpátky protože nový prezident ví, co by se stalo, kdyby tomu tak nebylo. V případě Iráku selhaly obě tyto věci. Ekonomičtí atentátníci neuspěli, ač se velmi snažili. Saddámovi byla nabídnuta dohoda podobná té, kterou akceptovala Saúdská Arábie, ale on ji odmítl. Potom přišli nájemní vrazi, aby ho odstranili, ale nepodařilo se jim to. Úroveň bezpečnosti byla velmi vysoká. Saddám konec konců jednu dobu pracoval pro CIA. Najali ho, aby zavraždil bývalého prezidenta Iráku. Sice se mu to nepodařilo, ale díky tomu poznal systém. V roce 1991 jsme tam poslali armádu, aby vyřadila ozbrojené síly v Iráku. Takže potom jsme předpokládali, že Saddám přistoupí na dohodu. Mohli jsme ho odstavit už tehdy, ale nechtěli jsme, protože to byl v podstatě mocný muž, jakého jsme potřebovali. Mysleli jsme, že bude držet svůj národ pod kontrolou, stejně tak Kurdy a Írán od svých hranic, a stále by nám dodával ropu. Vyřadili jsme jeho armádu a mysleli jsme, že přistoupí na dohodu. Ekonomičtí atentátníci se tam tedy v 90. letech znovu vrátili. Neúspěšně. Pokud by tehdy uspěli, Saddám by stále byl vůdcem Iráku. Prodávali bychom mu stíhačky a vše, co by chtěl. Ale oni neuspěli. Nájemným vrahům se ho opět nepodařilo odstranit. Tak jsme tam znovu poslali armádu a tentokrát jsme práci dokončili. Uzavřely se tam velmi lukrativní zakázky na stavební práce, na rekonstrukci země, kterou jsme v podstatě zničili. To je sakra dobrý kšeft, pokud vlastníte velké stavební firmy.

Takže, v Iráku můžeme vidět krásně všechny tři fáze. Ekonomičtí atentátníci selhali, nájemní vrazi selhali. A nakonec přichází armáda. Tímto způsobem jsme skutečně vytvořili impérium, ale velmi potichu, plíživě. Všechna impéria minulosti byla vytvořena vojenským tažením. A každý věděl o tom, že se vytvářela. Dělali a věděli to Angličané, Francouzi, Němci, Římané, Řekové. A všichni na to byli pyšní. A vždy se k tomu našla nějaká záminka, jako třeba šíření civilizace, nějakého náboženství, apod. Ale bylo známo, že to dělají. Teď o tom nikdo neví. Většina lidí v USA nemá potuchy, že žije z výhod impéria. Že dnes je na světě více otroctví, než kdykoli před tím. Pak se nabízí otázka: Pokud máme impérium, kdo je jeho vládcem? Prezidenti USA samozřejmě nejsou vládci impéria. Imperátor je někdo, kdo není volený, nemá omezené funkční období, nikomu se nezodpovídá, ani nikomu nepodléhá. Prezidenta tedy nemůžeme takto klasifikovat. Ale máme to, co považuji za ekvivalent imperátora. Nazývám to korporatokracie, neboli vláda korporací.

 

Korporatokracie

Korporatokracie je skupina lidí, kteří stojí v čele velkých korporací. Ti se chovají jako vládci tohoto impéria. Mají pod palcem média, buď je přímo vlastní, nebo nějak nepřímo ovládají. Mají pod palcem většinu našich politiků, protože financují jejich kampaně. Buď přes korporace, nebo individuálními příspěvky pocházejícími z peněz korporací. Nejsou volení, nemají omezené funkční období, nikomu se nezodpovídají. A na úplné špičce této skupiny nemůžete s jistotou říct, zda ten člověk pracuje pro soukromou korporaci nebo pro vládu, protože se neustále prohazují. Máte chlapíka, který je v jednom momentě prezident velké stavební firmy, jako Halliburton, a o chvíli později je z něho náhle viceprezident USA. Nebo prezident, který je v ropném byznysu. Je to stále stejné. Přicházejí a odcházejí jako otáčecími dveřmi. A tím je vláda většinu času neviditelná, její politiku na tom či onom stupni provádějí korporace. A zároveň je politika vlády vymýšlena korporatokracií, prezentuje se vládě, a už je z toho vládní politika. Je to velmi těžce postihnutelné spojení. To není styl konspirace, tito lidé se nepotřebují setkávat a vytvářet spiknutí. Všichni v podstatě pracují na jediné věci - a to že musí maximalizovat zisky bez ohledu na dopady ve společnosti nebo na životní prostředí. Tento proces manipulace ze strany korporatokracie prostřednictvím dluhu, podplácení a politických převratů se nazývá GLOBALIZACE. No a ti, kteří se brání globalizaci podle pravidel korporatokracií, se nazvou teroristy. Třeba ekoterorista, kyberterorista, ekonomický terorista, náboženský terorista, apod.

 

Teroristé, teroristické útoky

V žádném případě nepopírám to, že teroristé existují a páchají teroristické útoky. Ano, jsou lidé a skupiny, které tyto útoky podnikají a zabíjí. Kdo jsou ale tito lidé? Jsou to všichni náboženští fanatici, nebo nenávistní blázni? Ne. Opravdový terorismus a teroristické útoky neslouží k ovládnutí světa. Je to akt zoufalství a poslední způsob jak zoufalou situaci, ve které se dotyční ocitli, zoufale řešit. Ovšem skutečných útoků z těchto důvodů je pomálu a dějí se dnes většinou pouze v okupovaných, nebo lámaných, rozpolcených zemích/oblastech. A tyto útoky se dají víceméně pochopit. Nejedná se totiž o útok na jiné náboženské přesvědčení, nebo o útok na jiný způsob života. Jde o reakci na útok vůči zemi, ve které ti lidé žijí, o boj proti vykořisťování, proti okupantům. Je to válka. Ti lidé se ve většině případů jen brání dostupnými prostředky. Ovšem vzhledem k síle, proti které stojí, je to akt zoufalý a marný. Ti, kteří si toto uvědomili, přesouvají své teroristické aktivity do jiných zemí a zasazují údery tam. Ovšem i tyto útoky je nutné chápat jako válku. Partyzánskou válku. Boj v týlu nepřítele. V ostatních případech se jedná buď o zinscenované útoky, které mají sloužit a s mediální podporou slouží, k posílení podpory veřejnosti a veřejného mínění na stranu prosazování globálních a globalizačních zájmů anebo se jedná o akce jedinců, kteří se shlédnou v mediálním obrazu teroristů a řeší tak své osobní problémy. Čistokrevný terorismus, tak jak je neustále omílán a předhazován médii neexistuje. Není to něco, co „najednou vzniklo“. Je to vždy jen buď prostředek moci a slouží jako záminka pro rozšíření moci, nebo se jedná o reakci na nějaký útlak/agresi/vykořisťování/omezování…
 

Všem nám je líto lidí, kteří umírají při teroristických útocích. Všem nám je líto, že kdesi v zahraničí umírají naši vojáci. Ale neptáme se a nevidíme proč a za co ve skutečnosti bojují a umírají. A to je na tom to nejsmutnější a nejděsivější…