Pavel Nutil.cz

(c) Pavel Nutil - pavelnutil.cz

PENÍZE CO HÝBOU SVĚTEM

(jak vznikají peníze a moc; o čem je celý peněžní systém)

Za vším hledej peníze. Peníze jsou alfou a omegou všeho v našich životech. Provázejí nás od početí až do smrti. Nebýt peněz, není válek, neštěstí, obrovských sociálních rozdílů, nenávisti a závisti mezi lidmi.

Světu vládne někdo úplně jiný, než je prezentováno. Nejsou to vlády, monarchové, politici, nebo prezidenti. Ve všech tzv. rozvinutých a rozvíjejících se ekonomikách, jsou jedinými vládnoucími peníze. Jen postavy, které je drží, se mění v proudu času.

Vše se točí kolem peněz

Peníze (směnitelná platidla) jsou největším problémem lidstva. Pro jejich získání, potažmo získání moci, není a nikdy nebyl problém obětovat mrknutím oka statisíce životů. Peníze jsou prostředkem moci. Ovšem maximálně jen pro jedno procento lidstva. Ostatní jsou otroky peněz. A i ti tzv. „bohatí“ mají někoho nad sebou. Pokud jsou ti „bohatí“ přímo závislí na burzách, vývojích kurzů a cenách komodit, jsou také otroky. Jen si to neuvědomují a mají falešný pocit moci a svobody. Skuteční vládci tohoto světa, tyto burzy řídí, ovlivňují ceny komodit a hýbou s kurzy. Ostatní lidé v „moderním světě“ nejsou nic víc, než jen výrobním prostředkem, otrokem a rukojmím peněz.

Po celý život, už od útlého mládí, nám jsou cíleně vmasírovávány sny, ideje a naděje, že když se budeme snažit, budeme se mít nádherně. Že ten kdo víc maká, víc vydělá a má se líp, že štěstí je v bohatství, a podobné pitomosti. Instantní americký sen. Dnes a denně se to na nás sype ze všech stran. Iluze, které se tak snadno podléhá, když je tak masivně podporována. Uvěří se snadno. Časem ale člověk zjistí, že i kdyby makal jako blbec, nejedl a všechnu svoji sílu, čas a energii věnoval „americkému snu“, nikdy se jej nedočká. Že víc peněz znamená jen víc starostí, odpovědnosti a strachu. Že mít hodně peněz vlastně vůbec nic neřeší a že i když jich má člověk hodně, stejně musí dál makat a bojovat o každý dolar, rubl, nebo korunu a trávit většinu dne snahou o zisk dalších a dalších peněz. Přitom mu mezitím život protéká mezi prsty. Opojen iluzí svobody maká dvanáct až šestnáct hodin denně, kupuje si přízeň a v horším případě i přátele a děti. A aby z toho všechno nezblbnul, šíří kolem sebe dojem toho, jak si ty peníze užívá a dvakrát do roka uplácí sebe, svou rodinu a svoje vědomí a svědomí super dovolenou. Přitom tráví celý svůj život honbou za chimérou. Fikcí cíleně vytvořenou a vštípenou jinými, k jeho větší produktivitě. Jeho život má hlavní cíl – vydělat peníze. Nejlépe hodně peněz a co nejrychleji. Tak aby si pak „mohl užívat a nemusel se starat“. Tohle si říká hodně lidí, když začínají být „ekonomicky aktivní“. Tak to ale bohužel nefunguje. Systém je nastaven jinak. Jediné čeho člověk dosáhne a co je cílem, je to že stráví potencionálně nejaktivnější a nejsilnější léta svého života nekonečnou honbou za penězi a časem se z něj stane jejich otrok, který každé ráno zachmuřeně sleduje burzovní stránky. Listuje hustě popsaným diářem a roky běží.

Cíl číslo jedna: vydělat prachy. Všechno dobře naplánovat, zorganizovat, stihnout toho co nejvíc, vyšší výkon, teambuilding, brífink, koučink, Powerpoint, analýzy, grafy, tabulky… Byznys, byznys, byznys – mantra dnešní doby, vydatně podporovaná mediální masáží o nutnosti vlastnit kvanta zbytečností, módních výstřelků, novinek a kravin. Nemluvě o snadnosti a dostupnosti půjček na všechny tyhle volovinky. Systém potřebuje mít velkou poptávku po penězích. Proto lidem vnucuje tyhle blbosti. No, a když už v nich vzbudí zájem, postrkuje je k vyšším výkonům, ekonomickým cílům a tím tedy k vyšší poptávce po penězích. Žijeme v době, která ždímá již vyždímané a nutí lidi k ještě větším výkonům a spotřebě. Ani jedno ale ve skutečnosti není potřeba. Svět se nezhroutí, když se nebude pracovat minimálně na 130 procent a když nekoupíme cokoli jen proto, že někdo řekl „to musíte mít“, nebo „to je in“. Ale co dělat, když to odevšud slyšíte a jsme o ujišťovaní, že to tak má být…? No přece nic. Jen makat, zvyšovat výkon a spotřebu. Jinak to přece ani nejde… Byznys je byznys. Jenže to není touhle dobou (sic). Ta za tohle všechno nemůže. Proč se to tedy děje? Smyslem života přece není být od rána do večera v práci, nebo v honbě za penězi. Tak o čem to tedy celé je? Nic se přeci neděje bez příčiny. Co, nebo kdo za tím stojí? Jak je to tedy s penězi a jejich mocí? Pokusím se odpovědět alespoň na několik otázek…

Trocha historie, aneb velký podvod jménem Centrální banka (FED, aj.)

Pominu starověk i dobu, kdy přímou moc držela v rukou primárně až výhradně církev a podíváme se do doby relativně nedávné. Do doby, kdy se v podstatě začaly psát dějiny „současné ekonomie“, která vládně Světu.

Roku 1775, v Americe začala válka za nezávislost. Americké kolonie se snažily osamostatnit od represivní Anglické monarchie. Ačkoli se za příčinu této revoluce označují mnohé důvody, jeden vyčnívá nad ostatními jako primární příčina… Anglický král George III. postavil mimo zákon nezávislou měnu, kterou americké kolonie produkovaly a používaly pro sebe. Namísto ní je nutil půjčit si peníze od Centrální anglické banky - na úrok. Tím se kolonie okamžitě dostávaly do dluhu. A jak později napsal Benjamin Franklin: „Odmítnutí krále George III. dovolit koloniím užívat čestný peněžní systém, který by osvobodil obyčejné lidé od sevření finančními manipulátory, byla pravděpodobně prvotní příčina revoluce.“ Roku 1783 získala Amerika nezávislost na Anglii. Avšak její boj proti konceptu centrální banky zkorumpovaných chamtivců teprve začal…

Co je tedy centrální banka? Centrální banka je instituce, která produkuje peníze pro celý národ. Má ji prakticky každá země či stát. Na základě historického precedentu jsou pro centrální banku neodmyslitelná dvě specifická privilegia: Kontrola úrokových sazeb a kontrola množství peněz v oběhu - inflací. Centrální banka však nezásobuje vládní ekonomiku penězi jen tak, ale půjčuje jim je za úrok. Potom pomocí zvyšovaní a snižovaní množství peněz v oběhu, reguluje centrální banka hodnotu peněz. Je klíčové pochopit, že celý tento systém může dlouhodobě vytvořit jen jedinou věc: dluh. Na pochopení tohoto podvodu netřeba být žádný génius. Každý dolar vydaný do oběhu Centrální bankou je od ní půjčen za nějaký úrok. To znamená, že každý dolar je vlastně dolar + určité procento dluhu. A protože má centrální banka monopol na tvorbu peněz pro celou zemi a každý dolar dává do oběhu okamžitě s dluhem, odkud se vezmou peníze na splacení tohoto dluhu? Může je opět vydat jen centrální banka. To znamená, že centrální banka musí neustále zvyšovat množství peněz, aby dočasně pokryla nesplacený dluh, který vytvořila. A když jsou nové peníze dané do oběhu opět za úrok, vytváří se ještě větší dluh. Výsledek takového systému je zaručeně otroctví. Protože pro vládu a tím i lid je nemožné vysvobodit se z tohoto samo-generujícího se dluhu. Zakladatelé USA si byli této věci velmi dobře vědomi.

"Domnívám se, že bankovní instituce jsou nebezpečnější než armády. Jestliže americký lid někdy dovolí soukromým bankám vydávat jejich měnu, banky a korporace, které okolo nich vyrůstají, připraví lid o všechen jejich majetek, dokud se jejich děti neprobudí bez domova na kontinentě, který dobyli jejich otcové." - Thomas Jefferson, 1743-1826

"Jestli chcete zůstat otroky bankéřů a platit si za vlastní zotročení, nechte je dál vytvářet peníze a kontrolovat kredit národa." - Sir Josiah Stamp, 1880-1941 (britský státní úředník, průmyslník, ekonom, statistik, spisovatel, a bankéř)

Do začátku 20. století bylo v USA nasazených a odstraněných několik centrálních bankovních systémů, které byli podsunuty bezohlednými bankéřskými zájmy. V té době byly ve finanční a obchodní sféře dominantní rodiny Rockefellerů, Morganů, Warburgů a Rothschildů. A na začátku 20. století se opět snažily prosadit legislativu na vytvoření další centrální banky. Věděli však, že vláda ani veřejnost nebyli příznivě nakloněni takové instituci. Potřebovali tedy vytvořit incident, který by ovlivnil veřejné mínění. A tak J. P. Morgan, veřejně považovaný za finančního velikána té doby, využil svého masivního vlivu a zveřejnil fámu, že prominentní banka v New Yorku zbankrotovala. Morgan věděl, že to způsobí masovou hysterii, která se dotkne i jiných bank. To se i stalo. Veřejnost ve strachu, že přijde o své úspory, začala ve velkém vybírat z bank peníze. Následkem toho musely banky stáhnout svoje půjčky, díky čemuž museli dlužníci prodat svůj majetek, aby zaplatili. Následovala spirála bankrotů, opětovných přivlastnění a zmatku. O tomto incidentu o několik let později Fredrik Allen z LIFE Magazine napsal: "Morgan v roku 1907 využil možnost vyvolat paniku a promyšleně ji usměrňoval v jejím vývoji." Neuvědomujíc si tento podvod, nařídil Kongres tento chaos vyšetřit. Vyšetřování vedl senátor Nelson Aldrich, který měl důvěrné spojení s bankovními kartely a později se díky sňatku stál součástí rodiny Rockefellerů. Komise pod vedením Aldricha doporučila vytvoření centrální banky. To mělo zaručit, aby se panika z roku 1907 už nikdy neopakovala. To byl podnět, který mezinárodní bankéři potřebovali na spuštění svého plánu. Roku 1910 se uskutečnilo tajné setkání na půdě J. P. Morgana na ostrově Jekyll Island u pobřeží Georgie. Bylo to právě tady, kde byl sepsaný zákon umožňující vznik Centrální banky - Federal Reserve Act. Tato legislativa pocházela od bankéřů, ne zákonodárců. Setkání bylo zcela utajeno před vládou i veřejnosti. Přibližně 10 osob, které se ho zúčastnily, dokonce nepoužívaly při komunikaci ani vlastní jména. Po sepsání zákona ho odevzdali svému politickému zástupci - senátorovi Nelsonovi Aldrichovi, aby ho protlačil kongresem. A v roce 1913 se díky vydatnému sponzorování ze strany bankéřů stal prezidentem Woodrow Wilson. Wilson už tehdy souhlasil, že podepíše zákon o Centrální bance - jako protislužbu za podporu jeho kampaně bankéři. Dva dny před Vánocemi, v době, když byla většina kongresu doma se svými rodinami, byl tento zákon odhlasován, a Wilson ho následně podepsal. Později Woodrow Wilson s lítostí napsal: "Náš skvělý průmyslový národ je kontrolován jeho systémem kreditu. Tento systém kreditu je soustředěný v soukromých rukou. Růst našeho národa, stejně jako všechny naše aktivity, jsou v rukách hrstky lidí. I kdyby jejich kroky byly čestné a ve veřejném zájmu, jsou přímo zaměřené na podnikání, v kterém jsou zahrnuty jejich vlastní peníze. Jsou omezovaní svými vlastními limity. Potlačují, kontrolují a ničí pravou ekonomickou svobodu. Stali jsme se nejkontrolovanější vládou v celém civilizovaném světě. Už nejsme vláda s možností svobodného volby, nejsme vládou volenou většinou, ale vládou ovládanou malými skupinami dominantních lidí.".

Poslanec Louis McFadden také řekl pravdu po přijetí tohoto zákona: "Buduje se tu celosvětový bankovní systém, superstát kontrolovaný Mezinárodními bankéři, kteří spolupracují na zotročení světa pro vlastní potěšení. FED (Centrální banka) převzala moc nad vládou."

Jak převzít moc (FED v akci)

Veřejnosti bylo řečeno, že Centrální banka bude ekonomickým stabilizátorem a inflace a ekonomické krize jsou věcí minulosti. Jak však historie ukázala, pravdou byl přesný opak. Mezinárodní bankéři měli nyní elegantní mašinérii na rozšiřování a dosahovaní svých osobních ambicí. Například v letech 1914 až 1919 zvýšila Centrální banka množství peněz v oběhu skoro o 100%. Výsledkem byly rozsáhlé půjčky malým bankám a veřejnosti. Potom roku 1920 stáhla Centrální banka zpět velkou část peněz v oběhu, což způsobilo, že banky, které je měly od ní půjčené, musely vypovědět svým klientům velké množství půjček, a stejně jako roku 1907, nastal masový výběr bankovních vkladů, bankroty a kolapsy. Zkolabovalo víc než 5400 bank mimo Federální rezervní systém. Tím se ještě víc upevnil monopol malé skupiny Mezinárodních bankéřů. Vědomi si tohoto zločinu, poslanec Lindbergh prolomil mlčení a v roce 1921 vyhlásil: "Pod rouškou zákona o centrální bance je panika vytvářená vědeckým způsobem. Momentální panika je první vědecky vytvořenou panikou a funguje stejně dokonale, jako když řešíme matematickou rovnici." Panika z roku 1920 bylo však jen slabé zahřátí. V letech 1921 až 1929 Centrální banka opět zvýšila množství peněz v oběhu. To mělo opět za následek mnoho půjček pro veřejnost a komerční banky. Na trhu cenných papírů se tak objevil nový typ půjčky - tzv. marginální půjčka. Velmi zjednodušeně: marginální půjčka dovolovala investorovi složit jen 10% ceny cenného papíru, zbylých 90% bylo půjčeno prostřednictvím burzovního makléře. Jinými slovy, někdo mohl vlastnit cenné papíry hodnoty 1000 Kč a stačilo mu na to jen 100 Kč. Tato metoda byla kolem roku 1920 velmi populární. Zdálo se, že každý na trhu vydělával peníze. Tento typ půjčky měl však jeden háček: O její splacení mohlo být požádáno kdykoliv, a musela být splacena do 24 hodin. Takový krok se nazývá výzva na dodatkovou úhradu. Jeho typickým výsledkem je, že majitel musel předat cenné papíry, které byly díky půjčce zakoupeny. Několik měsíců před říjnem 1929 J. D. Rockefeller, Bernhard Barack a jiní zasvěcení hráči v tichosti odešli z trhu a 24. října 1929 začali finančníci v New York požadovat splacení těchto marginálních půjček ve velkém. To okamžitě spustilo na trhu rozsáhlé výprodeje, kdy každý musel získat peníze na splacení marginální půjčky. Znova nastal masový výběr bankovních vkladů. Zkolabovalo víc než 16 tisíc bank. To bankéřům umožnilo nejen koupit konkurenční banky s výraznou slevou, ale také koupit celé korporace za pár drobných. Byla to největší krádež v americké historii. To však ještě nebyl konec. Namísto toho, aby Centrální banka zvýšila množství peněz a uzdravila trh z kolapsu, stáhla z něho ještě víc peněz, a tak způsobila jednu z největších depresí v historii. Znova rozhněvaný poslanec Louis McFadden, dlouhodobý odpůrce bankovních kartelů, začal prosazovat trestní zodpovědnost vůči vedení Centrální banky. O kolapsu a depresi řekl: "Byla to precizně naplánovaná událost. Mezinárodní bankéři chtěli do společnosti vnést zoufalství, aby se mohli stát vládci nás všech." Po dvou neúspěšných pokusech o vraždu McFaddena byl třetí pokus úspěšný. McFaddena otrávili na banketu předtím, než mohl prosadit trestní zodpovědnost vůči vedení FED. Poté, kdy bankéři zubožili společnost, rozhodli se odstranit krytí bankovek zlatem. Aby to mohli udělat, potřebovali získat zbylé zlato v systému. A tak pod zamínkou "pomoci ukončit ekonomickou krizi" přišel roku 1933 zákon o povinnosti odevzdat zlato. Pod hrozbou desetiletého trestu byl každý v Americe povinen odevzdat všechny zlaté předměty do státní pokladnice. Tím byla veřejnost obrána i o poslední zbytky bohatství, které jí zůstaly. Koncem roku 1933 bylo krytí bankovek zlatem zrušeno. Když se podíváte na dolarovou bankovku před rokem 1933, je na ní napsáno, že je vyměnitelná za zlato. Když se podíváte na dolar dnes, stojí tam, že je to legální prostředek na platbu - což znamená, že není krytý absolutně ničím. Je to bezcenný papír. Jediné, co dává penězům hodnotu, je to, kolik se jich nachází v oběhu. Proto moc regulovat množství peněz je stejná moc, jako regulovat jejich hodnotu a moc, která možná celou ekonomiku a společnost může položit na kolena.

"Dejte mi moc nad penězi celého národa, a potom mi bude jedno, kdo děla zákony." - M. A. Rothschild, zakladatel bankovní dynastie Rothschildů.

Je důležité jasně pochopit, že Centrální banka je soukromá společnost. Je asi tak "federální", jako "Federal Express" (FedEx). Sleduje vlastní zájmy a vláda USA nemá v podstatě žádný prostředek na její regulaci. Je to soukromá banka, která vládě půjčuje peníze pro celou zemi - za úrok. To je úplně stejný model, jako podvodnický centrálně-bankovní model, od kterého se země snažila utéct, když při velké revoluci vyhlásila nezávislost. Peníze se staly zbožím. Zbožím, na kterém se dá velmi dobře vydělat. Aby byl odbyt zboží je potřeba zajistit dostatečnou poptávku. A tím se roztáčí kolotoč. Technologie se stávají rukojmím zisku, tedy zvýšením poptávky po penězích. Ruku v ruce se snižováním nákladů, zvyšováním výkonnosti a umělém vytváření potřeb pracujících. A funguje to.

Konkrétně ve Spojených státech to ale nestačilo. Roku 1913 nebyl zákon o centrální bance jediným protiústavním zákonem, který prošel kongresem. Prošel i zákon o federální dani z příjmu. Je důležité dodat, že nepozornost a ignorance americké veřejnosti vůči federální dani z příjmu je důkazem toho, jaká je americká populace nedbalá a málo inteligentní.

1) Federální daň z příjmu je úplně protiústavní. Je to přímá daň a zároveň není rozdělena mezi státy. Všechny přímé daně musí být takto rozděleny - to říká ústava USA.

2) Požadovaný počet států nikdy neschválil dodatek, který by tuto daň z příjmu povolil. Tato skutečnost byla dokonce citována i v případech moderního soudnictví. "Když přezkoumáte 16. dodatek Ústavy, zjistíte, že ho nikdy neschválil dostatečný počet států." - soudce U. S. krajského soudu James C. Fox, 2003.

3) Dnes, prostřednictvím této daně, odevzdává člověk v USA státu asi 25% svého celkového příjmu. A hádejte, kam jdou tyto peníze. Jdou na splacení úroku na peníze, které vyprodukovala Centrální banka a půjčila svému státu. Tato instituce přitom nemusí vůbec existovat. Peníze, které člověk v USA vydělá za tři měsíce, jdou každoročně doslova a přímo do kapes Mezinárodních bankéřů, kteří vlastní Centrální banku.

4) I když vláda lživě tvrdí, že je Federální daň z příjmu legální, v USA neexistuje žádný zákon, který by ukládal povinnost platit tuto daň. Federální daň z příjmu je podvod. Federální daň z příjmu není nic jiného, než zotročení celé země.

Kontrola ekonomiky a permanentní loupež majetku je jen jeden nástroj, který drží bankéři v rukách. Dalším způsobem, jako ovládat a velmi dobře profitovat, je válka…

Válka, nejlepší byznys všech dob

Od vzniku Centrální banky v roce 1913 proběhlo několik velkých i menších válek. Tři největší byly I. a II. světová válka a válka ve Vietnamu.

- První světová válka

V roce 1914 vypukly v Evropě války, v jejich středem byly Německo a Anglie. Americká veřejnost nechtěla mít s válkou nic společné, Proto prezident Wilson veřejně vyhlásil neutralitu. Vláda USA však neveřejně hledala jakoukoliv záminku, na základě které by USA mohly vstoupit do války. Z poznámek ministra zahraničí Williama Jenningse: "Velké bankovní zájmové skupiny vstup do války velmi zajímal, protože to byla pro ně rozsáhlá příležitost k velkým ziskům." Je důležité pochopit, že nejlukrativnější věc, která se může přihodit Mezinárodním bankéřům, je právě válka. Válka totiž nutí zemi půjčit si od centrální banky víc peněz - za úrok. Jeden z nejbližších poradců prezidenta Woodrowa Wilsona byl plukovník Edward House, muž s velmi úzkými konexemi na Mezinárodní bankéře, kteří velmi chtěli vstoupit do války. Z dokumentované konverzace mezi Housem - prezidentovým poradcem a Edwardem Greyem - ministrem zahraničí Anglie, ohledně toho jako dostat Ameriku do války: Grey se zeptal: "Co by udělali Američané, kdyby jim Němci potopili loď s americkými občany na palubě?" House odpověděl: "Myslím, že by to v USA způsobilo zápal rozhořčení, a samo o sobě by to stačilo na zatažení USA do války." A tak, 7. května 1915, v podstatě na návrh Edwarda Greye byla loď se jménem Lusitania úmyslně poslána do vod kontrolovaných Německem, kde byla německá bojová plavidla. A přesně jak se očekávalo, německé ponorky torpédovaly loď. Na Lusitanii díky tomu vybuchla i skladovaná munice. Zemřelo 1200 lidí. Pro ještě lepší pochopení úmyslnosti tohoto činu - německá ambasáda dala inzeráty do New York Times, varující lidi, že jestli na Lusitanii nastoupí, učiní tak na vlastní riziko, Protože loď, plavící se z Ameriky do Anglie přes válečnou zónu, bude vystavena značnému riziku zničení. A přesně podle předpokladu - potopení Lusitanie vyvolalo u Američanů velkou vlnu hněvu a Amerika krátce na to vstoupila do války. Během první světové války zahynulo 323 tisíc Američanů. J. D. Rockefeller na této válce vydělal asi 200 milionů dolarů. Nemluvě o tom, že válka stála Ameriku 30 miliard dolarů, z kterých většina byla půjčena Centrální bankou - za úrok.

- Druhá světová válka

7. prosince 1941 zaútočilo Japonsko na americkou flotilu v zátoce Pearl Harbor. Tento incident zatáhl Ameriku do války. Prezident Franklin D. Roosevelt vyhlásil, že "Tento útok si bude historie pamatovat jako hanebnost." To je nepochybně pravda, ale ne kvůli tomu, že se udál nečekaný útoku na Pearl Harbor. Po šedesáti letech od této události je jasné, že tento útok byl nejen znám týdny předem, ale byl i mimořádně žádán a také vyprovokován. Rooseveltova rodina patřila mezi bankéře v New Yorku od 18. století, a jeho strýc Fredrik byl dokonce v původním vedení Centrální banky. Roosevelt velmi sympatizoval se zájmy Mezinárodních bankéřů a jejich eminentní zájem byl vstoupit do války. V zápisníku Rooseveltova ministra války Henryho Stimsona z 25. listopadu 1941 si Stimson zaznamenal rozhovor s Rooseveltem: "Otázka byla, jak je nasměrovat, aby vystřelili první. Bylo žádoucí zabezpečit, aby Japonci byli ti, kteří zaútočí první, aby nezůstala žádná pochybnost o tom, kdo byl agresor." V měsících před útokem na Pearl Harbor udělal Roosevelt všechno, co bylo v jeho moci, aby Japonce rozhněval. Zastavil všechen prodej americké ropy Japonsku. Zmrazil japonská aktiva v USA. Dal veřejné půjčky Číně a taky poslal vojenskou pomoc Británii, oba tyto státy byly ve válce nepřáteli Japonska. To je mimochodem úplně v rozporu s Mezinárodními válečnými pravidly. A 4. prosince, tři dny před útokem, dostal od australské tajné služby Roosevelt informaci o japonských jednotkách směrujících k Pearl Harboru. Roosevelt ji ignoroval. A jak se očekávalo a dovolilo, 7. prosince 1941 zaútočily japonské jednotky na Pearl Harbor. Zemřelo 2400 vojáků. Před útokem nechtělo mít s válkou nic společného 83% americké veřejnosti. Po útoku se do války dobrovolně přihlásil milion mužů. Je také důležité poznamenat, že válečnou mašinérii nacistického Německa výrazně podporovali dvě organizace. Jedna z nich se jmenovala I. G. Farben. I. G. Farben produkovala 84% německých výbušnin a dokonce i jedovatý plyn Zyklon B, používaný v koncentračních táborech na usmrcení milionů lidí. Jedním z tichých parterů I. G. Farben byla americká společnost J. D. Rockefellera s názvem Stand Oil Company. Faktem bylo, že německé vzdušné síly nemohly létat bez speciální přísady do paliva - patentované společností Standard Oil. Drastické bombardování Londýna nacistickým Německem bylo možné díky tomu, že Standard Oil prodala I. G. Farbenu tuto přísadu v hodnotě 20 milionů. Toto je jen jeden malý příklad, jak americký byznys financoval obě strany 2. světové války. Další zrádcovskou organizací hodnou zmínit byla korporace Union Banking v New Yorku. Nejenže financovala početné aspekty vzestupu Hitlera k moci, stejně jako materiál během války, ale byla to i banka na praní nacistických špinavých peněz. Tato banka byla odhalena, že ve svých sejfech měla milióny dolarů nacistických peněz. Majetek korporace Union Banking byl posléze zabaven za obchodování s nepřítelem. A hádejte, kdo byl viceprezidentem Union Bank? Senátor Prescott Bush, děda bývalého prezidenta G.W.Bushe a samozřejmě otec bývalého prezidenta G.H.W. Bushe.

- Vietnam

USA oficiálně deklarovalo Severnímu Vietnamu válku roku 1964. Stalo se to po té, co se stal incident, při kterém na americké bojové lodi v Tonkinském zálivu údajně zaútočily vietnamské torpédové čluny. Tato událost se stala známa jako „incident v Tonkinském zálivu“. Incident se stal katalyzující záminkou masivního nasazení jednotek a spuštění války. Je tu však jeden problém. Útok na bojové lodě ze strany vietnamských člunů se nikdy nestal. Byla to kompletně zinscenovaná událost, která měla posloužit jako záminka pro vstup do války. Bývalý ministr obrany Robert McNamara po letech prohlásil, že incident v Tonkinském zálivu byla "chyba". Tak také promluvilo mnoho dalších důstojníků přiznávajících, že tento incident byl uměle vytvořená fraška, úplná lež. Jednou ve válce - už to byl byznys jako obvykle. V říjnu 1966 prezident Lyndon Johnson zpřísnil omezení pro obchod se sovětským blokem. Věděl přitom, že Sověti produkovali víc než 80% vojenského materiálu pro Severní Vietnam. Na druhé straně, Rockefeller financoval továrny v tehdejším Sovětském Svazu, které vyráběly vojenský materiál pro Severní Vietnam. Financování obou stran konfliktu byla však jen jedna strana mince. V roce 1985 byla odtajněna pravidla vojenských operací ve Vietnamu. Tato pravidla definovala, co americké jednotky mohly anebo nemohly dělat ve válce. Obsahovala absurdity jako: Protiletadlové systémy Vietnamu nemohly být bombardovány, pokud nebylo známo, zda jsou plně funkční a bojeschopné; Žádného nepřítele nesměli pronásledovat poté, co překročil hranice s Laosem anebo Kambodžou; Cíle kritické důležitosti nesměly být atakovány, pokud to nepřikázalo vrchní armádní velení. Kromě těchto absurdních omezení bylo také zarážející, že Severní Vietnam byl o těchto omezeních informován. A tak celou bojovou strategii založil na těchto omezeních amerických vojsk. To je důvod, proč válka trvala tak dlouho. Cílem totiž nikdy nebylo válku ve Vietnamu vyhrát, ale aby trvala co nejdéle. Tato válka pro zisk stála život 58 tisíc Američanů a 3 milióny Vietnamců. A kde jsme dnes…?

- Válka proti terorismu

11. září byla událost, díky které nastartovala agenda bezohledné elity. Byla to zinscenovaná událost //připravuji na toto téma článek//, použitá jako záminka pro válku, stejně jako potopení Lusitanie, vyprovokování Pearl Harboru a lež o incidentu v Tokinském zálivu. Byla by to výjimka z pravidla, kdyby tomu tak teoreticky nebylo. 11. září bylo použito pro spuštění dvou nelegálních válek. Jedna proti Iráku a druhá proti Afganistanu. 11. září byla však záminka i pro další válku. Válku proti vám. Válku proti nám. Patriot Act, ministerstvo vnitra, zákon o vojenských soudech a další zákony jsou naprosto a totálně zkonstruovány ke zničení občanských svobod. Mají limitovat schopnost bojovat proti tomu, co se chystá. Dnes jsou v USA možné věci, o kterých médii oblbovaná a neinformovaná veřejnost vůbec netuší. Patří mezi ně například to, že Váš dům může být prohledán bez povolení a bez toho, abyste byli doma. Na základě této prohlídky vás mohou zatknout bez toho, aby vám bylo řečeno za co. Mohou vás držet ve vazbě na neurčitou dobu, bez přístupu k právníkovi, a legálně vás mučit. A to všechno jen na základě podezření, že byste mohli být teroristé. Jestli potřebujete obrázek toho, co se v této zemi děje, pojďme se podívat, jak se opakuje historie. V únoru 1933 zinscenoval Hitler útok pod falešnou vlajkou - podpálil vlastní budovu Německého parlamentu (Reichstag) a útok svedl na teroristické komunisty. O pár týdnů později prosadil zákon, který úplně zrušil německou ústavu, a eliminoval práva a svobody občanů. Potom vedl sérii preventivních válek, které němečtí občané odsouhlasili pod zamínkou udržení bezpečnosti v zemi.

"Existuje zlo, které ohrožuje každého muže, ženu i dítě v této skvělé zemi. Musíme podniknout určitá opatření, abychom zajistili domácí bezpečnost a ochránili naši zemi." - George Bush? Ne. Řekl to Adolf Hitler, když představoval lidem gestapo… „Co se týče komunismu a jeho organizací, ti nám nesmí stát v cestě! Našim nepřítelem je radikální síť teroristů, stejně jako každá vláda, která je podporuje.“

K tomu myslím není co dodat. Bohužel Spojené státy jsou vrcholnou ukázkou toho, kam to až může zajít. Týká se to ale i nás. Je jen otázkou času, kdy Evropská unie začne v oblasti otázek bezpečnosti, více zasahovat do autonomní legislativy jednotlivých zemí a přidá se ke směru, kterým jdou USA. K tomuto ostatně již pozvolna ale jistě dochází.

Média prostředkem moci

Lidé u moci dělají všechno, co je v jejich silách, abychom byli nepřetržitě klamáni a manipulováni. Vnímání reality není u laické veřejnosti, hlavně v aréně politiky, její vlastní. Je jí mazaně podstrkována, aniž by o tom vůbec věděla. Například, veřejnost si povětšině myslí, že invaze do Iráku a jeho stabilizace jde špatně, neboť sektářské násilí stále neutichá. Co ale ona veřejnost nevidí, že destabilizace Iráku je přesně to, co lidé stojící v pozadí vlády chtějí. Ta válka má trvat co možná nejdéle, aby v regionu došlo k rozštěpení, zásoby ropy zajištěny, stejně jako nepřestávající zisky zbrojních dodavatelů, a co je nejdůležitější, vybudovat trvalé vojenské základny, aby je bylo možno použit jako odrazový můstek proti dalším nekonformním zemím s velkými zásobami ropy, jako Írán a Sýrie. Aby bylo jasnější, že občanská válka a destabilizace je čistě úmyslné: Roku 2005 zatkla irácká policie dva elitní členy britských speciálních jednotek. Zatkli je za to, že během jízdy autem stříleli po civilistech a byli převlečeni za Araby. Okamžitě po jejich zatčení a uvěznění v Irácké Basře žádala britská armáda jejich propuštění. Když to vláda v Basře odmítla, přijely britské tanky a fyzicky muže vysvobodily z vězení. To ovšem není jediný případ a netýká se jen Iráku.

Jestliže chcete nějaké území zničit, jako to uděláte? Jsou dvě možnosti. Vymyslíte si třeba zbraně hromadného ničení, nebo základnu světového terorismu, jdete tam, bombardujete, pošlete tisíce vojáků, atd.… Ale to není až zas tak moc účinné. Lepší a „elegantnější“ je dosáhnout, aby lidé v oblasti zabíjeli jeden druhého a zničili si vlastní území, vlastní farmy. Případně se přihodí nějaká ta zmínka o terorismu a je to. Způsob, jak nejlépe porazit protivníka je ten, že dosáhnete, aby zničil sám sebe. Poštváním jeho řad (lidu, národa, náboženství) proti sobě. A potom přiléváte olej do ohně na obou stranách, jejich vzájemným popouzením a oni se mezi sebou pozabíjejí. A ve finále přijdete jako velký hrdina, mírotvorce a humanista a nabídnete zbídačené zemi pomoc. Začnete humanitární pomocí, pak s výstavbou nemocnic, škol, studní, no a nakonec té zemi nabídnete finanční pomoc. Půjčku na rozvoj. Půdu máte připravenou, veřejnost je přesvědčena o vašich bohulibých úmyslech, vaše pomoc je vidět na každém kroku a tak vláda prakticky nemůže odmítnout vaši nabídku. Novodobé dobývání a pirátství slaví triumf. Zadlužit zemi je nejlepší ochod. Tedy pro toho, kdo jí půjčuje. Velké peníze se ale dají vydělat i jinak. Například zavedením nové měny…

Jak vydělat velký balík

Roku 2005 byla uzavřena dohoda mezi Kanadou, Mexikem a USA. Tato dohoda, neohlášená veřejnosti, neodsouhlasená kongresem, spojuje USA, Kanadu a Mexiko do jedné entity a odstraňuje všechny hranice. Nazývá se to Severoamerická Unie. Asi se ptáte, proč jste o tom nikdy neslyšeli. Ve skutečnosti je jen jeden mainstreamový reportér, který o tom slyšel a měl odvahu o tom informovat (Lou Dobbs). Ostatní jen šuškají. Politika Bushovy administrativy ohledně otevřených hranic a její rozhodnutí ignorovat imigrační zákony této země je část širší agendy. Prezident Bush podepsal formální dohodu, která ukončí Spojené státy, jak je známe. A učinil tak jak bez souhlasu Kongresu, tak i bez souhlasu obyvatel USA. Je to věc, o které slyšelo pouze velmi málo lidí. Opět je to dílem malé hrstky lidí, tam úplně nahoře, ve prospěch investorů. Ale pracující lidé, političtí úředníci z celé země, z vesnic a měst, ti o tomto nevědí vůbec nic. Toto není jen nějaká obchodní dohoda. Je to totální odstranění suverenity jednotlivých zemí, které vyústí i v novou měnu, zvanou Amero. Myslím, že na co by se lidé žijící na dolaru měli zaměřit, je právě toto Amero. Je to věc, o které nikdo nemluví. A bude to mít obrovský dopad na život každého v Kanadě, USA a Mexiku. Amero je nová měna plánovaná pro severoamerické společenství, které se právě mezi Kanadou Spojenými státy a Mexikem vytváří. Jde o vytvoření území bez hranic, v podstatě jako EU. A dolar, Kanadský dolar a Mexické peso budou nahrazeny tím Amero. Podle této dohody americká ústava v podstatě ztratí platnost. Navíc každému kdo má trochu povědomí o tom, jak +/- funguje ekonomika, je jasné jak krásně a jak moc se dá při přechodu na jednotnou měnu vydělat. Byl by to byznys století, nebál bych se říct i tisíciletí.

Asi si myslíte, že něco takového by bylo na první straně každých novin. Ale jen do té doby, než si uvědomíte, že lidé, kteří jsou za tím vším, jsou přesně ti samí lidé, kteří stojí za masmédii. To, co nemáte vědět, vám jednoduše neřeknou. Severoamerická Unie je podobný princip jako Evropská Unie, Africká Unie, a za chvilku i Asijská Unie. A ti samí lidé stojí za všemi. A až přijde ten správný čas, Severoamerická Unie, Evropská Unie, Africká Unie a Asijská Unie budou spojeny dohromady, vytvoří poslední stádium plánu, na kterém ti lidé pracovali přes 60 let. A tím je celosvětová vláda. Nebude to hned, chvíli budou jednotlivé unie koexistovat vedle sebe. Ale nakonec k postupným propojením a spojením dojde. Vlak se už rozjel…

"Měli bychom mít jednu světovou vládu, ať se nám to libí, nebo ne. Jedinou otázkou zůstává, zda bude dosažena bojem, anebo dohodou." - Paul Warburg, Council of Foreign Relations, architekt Federálního rezervního systému

„Jsme vděční Washington Postu, novinám New York Times, Time Magazine a jiným výborným periodikům, jejichž ředitelé chodili na naše setkání a zachovali diskrétnost po více než 40 let. Bylo by nemožné, abychom rozvinuli náš plán pro svět, kdybychom po tato léta byli pod dohledem médií. Svět je však dnes vyspělejší a lépe připravený zavádět světovou vládu. Nadnárodní suverenita intelektuální elity a světových bankéřů je určitě lepší, než samostatné rozhodovaní každého národa praktikované v minulých stoletích." - David Rockefeller, Council of Foreign Relations

Jedna banka, jedna armáda, jedno centrum moci. To je to oč tu běží.

A jestli jsme se z historie něco poučili, je to fakt, že moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně. A jak přesvědčit lidi? Jak přesvědčit lidi o tom, že je cokoli pravda? Nejsnadnější cestou. Přes média. Média dokážou přesvědčit každého. Stačí jednoduše stále dokola opakovat to samé a vytrvat delší dobu. Znovu a znovu a nakonec tomu lidi uvěří. Stejně tak jako 11. září, teroristi na každém rohu, aj. Jen lež. Ale jak řekl klasik – Stokrát zopakovaná lež se stává pravdou. A když k tomu máte prostředky, je to o to snazší a jednoduší. Nejprve 11. září, boj ve válce s terorem, Irák, Afghánistán, a teď to může být klidně Írán, Sýrie, Pákistán, nebo kdokoli jiný. Podhoubí už je v médiích a prostřednictvím nich vytvořené. Stačí jen zinscenovat pár teroristických akcí, z jejichž vyšetřování vzejde stopa třeba do Íránu a je to. Celé je to jedna věc vedoucí k další a ta vedoucí k další. Cíl tohoto všeho? Absolutní, celosvětová moc. K tomu je ale zapotřebí absolutní kontrola. Kontrola nad zdroji surovin, poptávka jednotlivých vlád a zemí po penězích a v neposlední řadě kontrola nad lidmi. Kontrola nad lidmi je ten nejnáročnější úkol. Jak tedy na to? Jednoduše… RFID čip pro každého. Všechny peníze, osobní údaje, přístupové klíče, kontakty, zdravotní dokumentace, atd., budou na těchto čipech. A kdyby někdo chtěl hodně zlobit, není problém jednoduše čip „vypnout“ (zablokovat, vymazat, přepsat, zkratovat). 1984 od G.Orwella tak dostává jen jiné kulisy. Podstata ale zůstává stále děsivá. V tomhle se skrývá obrovský potenciál pro absolutní moc. Je to hudba budoucnosti. A první konkrétní kroky jsou již dávno realizovány. Vezměte si například Cestovní pas vybavený mikročipem, na kterém jsou nahrány veškeré informace o vás, včetně otisku prstu. Tento systém bude zaveden i v občanských průkazech. A to prakticky po celém světě. Během pár let to je v plánu i zde, v ČR (v nových Cestovních pasech již tyto čipy jsou).

Sci-fi ?

Systém vychází z amerického plánu na zavedení tzv. „Real ID“. Spojené státy jdou ale ještě dál a rádi by měli ve svých Federal Identity Card mikročip, který bude využívat rádiové vlny na sledování. A bylo by tak možné sledování každého vašeho kroku na této planetě. Jen tak mimochodem, RFID sledovací čip je už v každém novém americkém (a prakticky i evropském) pasu. Jen se jeho všechny technické a technologické možnosti nevyužívají naplno. No a posledním krokem, který přijde během xy let, je implantovaný čip, který díky manipulaci a pod různými záminkami už přijalo mnoho lidí. V různých zemích po celém světě žije již několik let řada lidí i celých rodin, dobrovolníků, kteří mají identifikační mikročip implantovaný do těla. Systém se testuje a provádějí se praktické zkoušky. Nakonec, až bude nějaký z těchto systému plošně zaveden, bude každý v podstatě uzavřen v jedné monitorované kontrolní síti, kde každý krok který uděláte, bude zaznamenán. A když vybočíte z řady, případně „budete zlobit“, nebo bude zkrátka potřeba, mohou vám jednoduše váš čip vypnout. Tím prakticky zmizíte a nezbude vám nic jiného než prchnout do lesů. Tam budete mít oproti městu alespoň minimální šanci na přežití. V té době se bude totiž postupně každý aspekt společnosti a každodenního života a běžných činností točit kolem používání těchto čipů. Takže bude vymazána vaše existence a bude vám nepřímo zabráněno žít. Aby „nedocházelo k problémům“ s lidmi, prožene se skrz média několik zpráv o tom, co se stane, když bude čip vypnut, uvede se pár konkrétních příkladů a vyvolá se tak všeobecný strach o svoji existenci a je vyhráno. Toto z dnešního pohledu sci-fi je obrazem budoucnosti, nevzdalujícím se od reality. Už dnes je vidět centralizovaná světová ekonomika, kde každý pohyb a každá jeho transakce je sledována, monitorována. Je jen otázkou času, kdy bude vše centralizované, a všechna práva budou odstraněna. Nejneuvěřitelnějším aspektem toho celého je, že tyto totalitní prvky nebudou lidem vnuceny. Lidé si je budou sami žádat. A to díky manipulaci společnosti, vytvářením strachu a rozdělení společnosti. Oddělit lidi od vědomí jejich síly, smyslu reality, vytvořit výrazné sociální rozdíly, posilovat v lidech strach a útočit na jejich nejzákladnější potřeby a jistoty… Proces, který trvá a zdokonaluje se už celá století. Náboženství, rasa, bohatství, styl, a každá forma vydělování se od druhých a tedy pýchy, sloužila k stvoření ovládané populace, naprosto tvárné v rukou hrstky lidí.

Závěr

Dokud budou lidé vidět sebe sama oddělené od všeho ostatního, povedou sami sebe do úplného otroctví. Muži za oponou to vědí. A tak také vědí, že jestli si lidé někdy uvědomí pravdu o svém spojení s přírodou a pravdu o své osobní síle, celý ten uměle vytvořený systém moci, se zřítí jako domeček z karet. Celý tenhle systém, ve kterém žijeme, do nás hučí, že jsme bezmocní, slabí, že celá naše společnost je zlo a řízena zločinem a tak dále… Je to všechno velká lež! Manipulativní kecy! Nic jiného! Není vůbec žádný důvod, proč bychom sebou měli nechat manipulovat a bát se. Vždyť z toho vůbec nic nemáme. V ničem nám to nepomáhá… To je to, co bychom si měli uvědomit. Systém je v nás ale velmi silně zakořeněn. To je největší problém. Kdyby ale přeci jen někdy došlo s tímto vším uvědoměním k uvolnění dostupných a vyvíjených technologií pro volné použití a využití, život by se stal životem. Člověk by přestal být jen pouhým dělátkem, výrobním prostředkem, položkou. Ovšem naše kultura nás stále učí, abychom ukazovali navenek naše individuální rozdílnosti od jiných. Takže druhé vidíme jen odděleny od nás samotných…způsobem, kterým jsme rozděleni. Pro manipulaci a moc ideální stav k posilování strachu, který upevňuje moc. No a na strachu se odjakživa vydělávalo nejlépe… Je těžké s tím něco dělat. A není jisté, zda to je vůbec možné. Osobně si ale myslím, že k jisté změně/posunu bude muset časem nutně dojít. Tak jak je systém nastaven a jeho nástroje a prvky eskalují, není možná udržitelná vzestupná tendence výtěžnosti. Systém peněz a moci na nich založené, se zřejmě nikdy vyloženě nezhroutí, ale bude se muset transformovat. Otázkou je, jakým směrem…

„ Když moc lásky překoná lásku k moci, svět pozná mír.“ - Sri Chymnoy Ghose

(c) Pavel Nutil - pavelnutil.cz