(c) Pavel Nutil - pavelnutil.cz
OSUD
jsem jenom hercem
pro roli vedlejší
úsměvem tonu
vzpomínky včerejší
nad zašlou slávou
světly a plátny kin
ztraceným mládím
a padlým nadějím
ONA
stojím tu skromně
tiše a potají
u dveří domu
co kliku nemají
ODPOLEDNE
deset minut
poté
co utichla bouře
stojím na břehu
pozdravů
loďka se ještě
pohupuje
na vlnách
a strážce majáku
zapaluje cigaretu
myšlenek
a otázek...
ONA
jsem jenom vzduch
jenom tvůj stín
přízrak, snad duch
nevím co s tím
TICHO
noc která voní
lesem a po heřmánku
láká tvá víčka
k sladkému spánku
SAMOTA
lednička u stěny
lhostejně vrní
vzpomínka na tebe
keř plný trní
VEČER
krysa se usmála
zkrz mříže sklepa
a dál
nerušeně
pobíhala po dvoře
jako bych tam ani
nebyl
možná
je jen drzá
nebo
jsem tam opravdu
nebyl...
NOC
osudem samota
naděje v prachu
samotou jistota
s příchutí strachu
OSUD
já vím...
řekl jsem po sté
naděje umírá
naděje roste
ON
smrt nebolí
usmál se
a pohladil mě
po tváři...
věděl že přijde
bolest
a že smrt
je daleko...
zná mě
je to můj Osud
moje samota
a bolest....
SMRT
začínám fungovat
přestávám žít
za zdí je naděje
prý nemám snít
ONA
jsi mojí písničkou
ve strunách zrozená
zakletou básničkou
písničko kouzelná
POVZDECH
nevím co můžu
nevím co smím
nevím zda mlčet
o tom jak sním...
OSUD
naději zahodit
a štěstí spláchnout
prý měl bych odejít
a mlčky zhasnout
PRO "N"
neboj se opřít
když tvůj krok slábne
jsem tu a budu
za noci, za dne
vždy po tvém boku
tak jako pevný hrad
pohled co neuhne
navěky budu stát
(c) Pavel Nutil - pavelnutil.cz


