(c) Pavel Nutil - pavelnutil.cz

OSUD

jsem jenom hercem
pro roli vedlejší
úsměvem tonu
vzpomínky včerejší

nad zašlou slávou
světly a plátny kin
ztraceným mládím
a padlým nadějím







ONA

stojím tu skromně
tiše a potají
u dveří domu
co kliku nemají







ODPOLEDNE

deset minut
poté
co utichla bouře
stojím na břehu
pozdravů

loďka se ještě
pohupuje
na vlnách
a strážce majáku
zapaluje cigaretu
myšlenek
a otázek...







ONA

jsem jenom vzduch
jenom tvůj stín

přízrak, snad duch
nevím co s tím







TICHO

noc která voní
lesem a po heřmánku
láká tvá víčka
k sladkému spánku







SAMOTA

lednička u stěny
lhostejně vrní
vzpomínka na tebe
keř plný trní







VEČER

krysa se usmála
zkrz mříže sklepa
a dál
nerušeně
pobíhala po dvoře
jako bych tam ani
nebyl

možná
je jen drzá
nebo
jsem tam opravdu
nebyl...







NOC

osudem samota
naděje v prachu

samotou jistota
s příchutí strachu







OSUD

já vím...
řekl jsem po sté

naděje umírá
naděje roste







ON

smrt nebolí
usmál se
a pohladil mě
po tváři...

věděl že přijde
bolest
a že smrt
je daleko...

zná mě
je to můj Osud
moje samota
a bolest....







SMRT

začínám fungovat
přestávám žít
za zdí je naděje
prý nemám snít







ONA

jsi mojí písničkou
ve strunách zrozená

zakletou básničkou
písničko kouzelná







POVZDECH

nevím co můžu
nevím co smím
nevím zda mlčet
o tom jak sním...







OSUD

naději zahodit
a štěstí spláchnout

prý měl bych odejít
a mlčky zhasnout







PRO "N"

neboj se opřít
když tvůj krok slábne
jsem tu a budu
za noci, za dne

vždy po tvém boku
tak jako pevný hrad
pohled co neuhne
navěky budu stát

(c) Pavel Nutil - pavelnutil.cz