(c) Pavel Nutil - pavelnutil.cz
LÁSKA
mohl bych odejít
mlčky a tiše
bez boje, jenom snít
mít kudlu v břiše
mohl bych odejít
mohl bych...
...nechci!
OTÁZKA
bez sirek zažehla
plamen na svíci
v rozpacích pobledla
neví co říci
JEDNOU
těch velkých slov
malých písmen na papíře
těch velkých vět
cos nikdy nečetla
jak drahý kov
co čeká na havíře
nespasí svět
na úctu nečeká
leží tu skromně, tiše a čekají
na správný čas
bez studu, potají...
LÁSKA
chtěl jsem ti říct
všechno a nic
chtěl jsem jen být
s tebou...
nic víc
DEP...
smutek a samota
mou duši tíží
cizí dům, nicota
večer se blíží
chci utéct, není kam
v tomhle tom městě
zbývá jen bloudit sám
za nocleh dvě stě
občanku ukázat
pak klíč a karta
žebrák a kosmonaut
podivná parta
pět pater nahoru
klíč co sny míchá
ztrácím klid, pohodu
ztěžka se dýchá
na cestě nejisté
krok zpátky není
věděls to?! zajisté...
tak co to mění?!
mění to všechno, nic
nevím co zítra
asi jsem čekal víc
bojím se jitra
co ten den přinese
plány se hroutí
smutek co směje se
blázna co bloudí...
ONA
chci s tebou světem jít
slyšet zpěv ptáků
být šťastný,prostě žít
a čelit mrakům
NADĚJE
slova vše řeknou
slova co mlčí
možná se leknou
na ztezce vlčí
ONA
jsi krásná naděje
po noci ráno
ta co se usměje
a řekne...ano
VEČER
duha co zbarvila
déšť mraků šedých
sluncem prozářila
vrásky po padlých
po padlých minutách
co se nevrátí
pokryl je lásky prach
dech se mi krátí
KROK
láska a naděje
vedla mé kroky
ona?
jenom se usměje
dům
most u stoky
RÁNO
naději smáčí déšť
ten co sny stírá
mohl tvé kroky vést
zkomírá víra...
víra že bude líp
cesta je správná
za snem se nebát jít
co sílu dává
z oblak se snáší déšť
lhostejně studí
víra je v prachu cest
Osud se nudí...
STESK
jsi mi tak vzdálená
a přece blízká
na klíně schoulená
a mě se stýská
pohladit tvoji tvář
v závoji vlasů
utíkám jako lhář
bez víz a pasů
nemůžu smutek skrýt
čas se nám krátí
okamžik s tebou být
co se nevrátí
ONA
jsi světlem
tepem mým
co v žilách proudí
úsměvem;
krátkým, vím
jen Bůh ať soudí
(c) Pavel Nutil - pavelnutil.cz


