(c) Pavel Nutil - pavelnutil.cz

LÁSKA

mohl bych odejít
mlčky a tiše

bez boje, jenom snít
mít kudlu v břiše

mohl bych odejít
mohl bych...

...nechci!







OTÁZKA

bez sirek zažehla
plamen na svíci

v rozpacích pobledla
neví co říci







JEDNOU

těch velkých slov
malých písmen na papíře
těch velkých vět
cos nikdy nečetla

jak drahý kov
co čeká na havíře
nespasí svět
na úctu nečeká


leží tu skromně, tiše a čekají
na správný čas
bez studu, potají...







LÁSKA

chtěl jsem ti říct
všechno a nic

chtěl jsem jen být
s tebou...
nic víc







DEP...

smutek a samota
mou duši tíží
cizí dům, nicota
večer se blíží

chci utéct, není kam
v tomhle tom městě
zbývá jen bloudit sám
za nocleh dvě stě

občanku ukázat
pak klíč a karta
žebrák a kosmonaut
podivná parta

pět pater nahoru
klíč co sny míchá
ztrácím klid, pohodu
ztěžka se dýchá

na cestě nejisté
krok zpátky není
věděls to?! zajisté...
tak co to mění?!

mění to všechno, nic
nevím co zítra
asi jsem čekal víc
bojím se jitra

co ten den přinese
plány se hroutí
smutek co směje se
blázna co bloudí...







ONA

chci s tebou světem jít
slyšet zpěv ptáků

být šťastný,prostě žít
a čelit mrakům







NADĚJE

slova vše řeknou
slova co mlčí

možná se leknou
na ztezce vlčí







ONA

jsi krásná naděje
po noci ráno

ta co se usměje
a řekne...ano







VEČER

duha co zbarvila
déšť mraků šedých
sluncem prozářila
vrásky po padlých

po padlých minutách
co se nevrátí
pokryl je lásky prach
dech se mi krátí







KROK

láska a naděje
vedla mé kroky
ona?
jenom se usměje
dům
most u stoky







RÁNO

naději smáčí déšť
ten co sny stírá
mohl tvé kroky vést
zkomírá víra...

víra že bude líp
cesta je správná
za snem se nebát jít
co sílu dává

z oblak se snáší déšť
lhostejně studí
víra je v prachu cest
Osud se nudí...







STESK

jsi mi tak vzdálená
a přece blízká
na klíně schoulená
a mě se stýská

pohladit tvoji tvář
v závoji vlasů
utíkám jako lhář
bez víz a pasů

nemůžu smutek skrýt
čas se nám krátí
okamžik s tebou být
co se nevrátí







ONA

jsi světlem
tepem mým
co v žilách proudí

úsměvem;
krátkým, vím
jen Bůh ať soudí

(c) Pavel Nutil - pavelnutil.cz