Kulce neuhneš, řekl, usmál se a stiskl spoušť. Záblesk oslnil doutnající nedopalek cigarety, který mu ledabyle vypadl z úst. Sedl jsem si k ohni, vytáhl poslední cigaretu a zapálil si. Fólie na zmačkané krabičce se zkroutila hned, co dopadla na rozžhavené uhlíky. Vzduch voněl letní loukou s příchutí střelného prachu. Podíval jsem se naproti a můj pohled zavadil o jeho nohy. Jak se vůbec jmenuje? A není to vlastně jedno? Je...

Před půl hodinou jsem ještě seděl v hospodě a utápěl samotu ve sklenici. Je mi lhostejno. Nic necítím. Proč taky. Znal jsem ho jen slabou půlhodinku. Snědli jsme spolu ešus polívky, co uvařil a otevřeli krabici vína. Ani neochutnal. To by mě teda pěkně sralo. Ani se nenapít. Usrkávám příšerně kyselej jabčák a myslím na to, jak mě zase bude pálit žáha. Proužek modrého dýmu cigarety klouže mezi prsty a mizí v koruně stromu. Je krásná noc plná hvězd a já mám za sebou další den. Nemůžu říct, že by mě to těšilo, nebo ne. Nevím. Prostě to přijímám tak, jak to přichází. Nepřemýšlím nad tím. Je mi to jedno.

Někdo to hold dělat musí...